TRAVEL | CHORVATSKÁ ISTRIE & SLOVINSKO ♥

Krásný den všem čtenářům, kteří se opět vrátili na můj blog. Pokud jste nečetli předchozí článek, doporučuji si ho přečíst, abyste pochopili některé souvislosti ( článek si přečtěte ZDE ). 
Obloha už byla v nočním režimu a my po několikahodinové cestě byli konečně na místě ubytování. Hned po příjezdu se nad Jaderském moři objevil ohňostroj. Žít ve filmu, myslela bych si, že ohňostroj byl od Pana Božského objednaný na mou počest ( no Niky pěkné, přestaň fantazírovat! ). Naše ubytování bylo opět objednané přes Airbnb v městečku Dajla nedaleko Novigradu ( odkaz na ubytování TADY ). Po otevření dveří na nás čekala malá kuchyňka, ložnice s manželskou postelí a koupelna s toaletou. Vše hezky čisté a voňavé. Bohužel jediný mínus, za který hostitelka nemůže, byl hluk ostatních ubytovaných, kteří asi popíjeli Rakiji a nekontrolovali svou hlasitost. Únava byla ale silnější, a tak jsem se ponořila do říše snů. 

Dajla nebyla jedninou destinací, kterou chtěl Pan Božský navštívit, proto jsme se po probuzení sbalili a já rychle poklidila pokoj. Tohle Pan Božský nechápe, když máme zaplacený úklid a já přesto poklidím než odejdeme - umyji nádobí, ustelu a dám vše tak, jak bylo ( tohle je náš ženský vesmír! ). Před odjezdem z Dajli jsme se ještě podívali k moři, které bylo vzdálené jen pár set metrů. Klárka byla nadšená, protože moře miluje.

Když jsem se ráno probudila, vyslovila jsem před Panem Božským přání, že bych se ráda nasnídala u moře. Takže jsme zajeli do Novigradu, kde můj milovaný muž koupil snídani a šli jsme si sednout k lodím.  Když jsme byli najedení, prošli jsme se kousek po Novigradu, koupili magnetku, tašku s kotvičkami a vyrazili směrem k Poreči. 
Když jsem byla malá, slýchala jsem, že rodiny často jezdívají do Poreče, takže bylo jasné, že Poreč musím vidět. A jsem šťastná, že jsem právě tohle městečko navštívila. Isabellu jsme nechali zaparkovanou před obchodním domem a vyrazili do víru velkoměsta. Opět jsme z ulic slyšeli spíše češtinu než chorvatštinu. Prošli jsme se na nábřeží, kterým dominovali výletní lodě. Klárka si už dlouhou dobu přála na nějakou loď jít. Pan Božský udělal proto rychlo průzkum, která loď není předražená. Když jsme už prošli skoro vše, oslovil nás jeden pán, zda nechceme na jeho loď. Paradoxně to byla nejlepší zážitková loď v přístavišti a zároveň nejlevnější. Pán nabídl, že Klárka platit nebude muset a ještě se budeme moct do podpalubí podívat na krmení ryb. Hurá! Máme vybráno. Pan Božský šel ještě rychle vybrat z bankomatu, počkali jsme asi deset minut a hodinová plavba mohla začít. No, co vám budu povídat, dojala mě k slzám. Asi dvacet minut jsme pluli, když mladý blonďatý pán otevřel dveře do podpalubí a dal pokyn, že krmení ryb začne a máme se tam přemístit. V podpalubí byly připravené sedačky, pro větší pohodlí. Klárka měla jiskřičky v očích, když viděla rybky a dno moře. Samotné krmení trvalo něco přes dvacet minut. Pak jsme se vyměnili s dalšími lidmi, kteří čekali na lodi. Jak se lidé vyměnili, bylo místo na přídi lodě, kde jsem hned vzala místo a užívala si plavbu jako Kate Winslet. Vítr v mých červených vlasech, pohled na moře a vedle mě má dcerka a můj muž. Co více si přát? Po hodině plavby jsme se opět vrátili na souš a prošli centrem Poreče směrem k autu. 
Už jsme měli hlad, tak před další procházkou jsme si dali oběd v pizzerii TiVola, která patří mezi gastonomickou špičku v Pule. Proto, pokud budete někdy cestu okolo, určitě se zastavte. Po pizze další zastávkou byla Pula.
Pulu bych nazvala takovou demo verzí Říma, i díky tomu, že do ní zasáhli architektonicky právě Římané. Největší skvost je místní Amfiteátr, který je jako dvojče římského Coloselum. Amfiteátr v Pule najdete v centru města. Další, co v tomto městě stojí za to vidět je komplex podzemních chodeb Zerostrasse, které byli vybudované v první světové válce, aby vytvářeli úkryty pro lidi před nálety. Doporučuji si vzít vhodnou obuv, jelikož jsou chodby vlhké a sem tam najdete kaluž. Uvnitř Zerostrasse jsou informační tabule o budování tramvaje tohoto města. Autentičnosti dodává i reprodukovaný zvuk jedoucí tramvaje a poklus koní. Všechny vchody jsou průchozí, takže si přijdete jako v bludišti a je překvapením, kde vyjdete. Bohužel východ, který jsme zvolili my, byl uzavřený a tak jsme se vrátili tím, kterým jsme vešli. Časově tato atrakce zabere tak hodinu a půl, pokud si chcete vše dopodrobna přečíst. Když jsme vyšli ven, na Trip Advisoru jsem našla další nádhernou památku. Opět jsem si přišla jako v Říme, ale stále jsme byli v Pule a to u Augustova chrámu, který se nachází na náměstí, kde dříve bylo starořímské fórum. 
Ubytováni jsme měli objednané ve městě Rijeka. Bylo už něco okolo páté hodiny, tak jsme se vydali směrem k němu. Během cesty jsme se zastavili na chvíli u vyhlídky Plomin a Pan Božský našel pláž, kde by se Klárka mohla konečně vykoupat v moři, což byla mise dne! Vybral nenápadnou pláž poblíž Moščenické dragy, kam se šlo po takovou lesní cestou dolů. Bohužel chorvatské pláže jsou z 80% kamenité, tak i já jsem se propadávala do nádherných oblázků. Na pláži byla jen skupinka třech mladých mužů a jedna slečna. Klárka se rychle převlékla do plavek a hurá do moře. No, chtěla jsem se vykoupat i já, ale moře bylo studené, takže jsem to vzdala. Klárka se zaťala a šla. Hned po vykoupání mě málem zabil ten kopec nahoru z pláže. Pan Božský si ten pohled na červenou a udýchanou snoubenku naprosto užíval. Do Rijeky to bylo ještě skoro hodinu cesty.
Když jsme dorazili do Rijeky, hned jsme jeli k ubytování, protože tam na nás měl čekat hostitel Marko. Po chvilce čekání dorazil s nepříjemnou zprávou, že náš byt je bohužel kvůli poruše teplé vody nemožný k ubytování. Nabídl ale náhradní řešení v podobě jeho dalšího ubytování, které bylo pěšky asi deset minut chůze ( odkaz na ubytování TADY ) . Byl to hotelový pokoj s koupelnou, který byl i hezčí a dražší ( pochopitelně jsme platili cenu toho ubytování, které mělo poruchu ). Marko vše vysvětlil a ještě přinesl další přikrývku pro Klárku. Mysleli jsme si, že bychom vyrazili do noční Rijeky, ale byla jsem tak unavená, že jsem s Klárkou dala sprchu a šla si lehnout. 

Poslední den našeho výletu patřil cestě zpátky domů. Ráno jsme ve městě nakoupili snídani a tu si vychutnali v přístavu. Chvilku jsme se pak prošli a vyrazili z Rijeky pryč. Pan Božský našel ještě jeden tip, kam se podívat. Kastav, vysoké městečko s krásným výhledem na moře a městečka okolo. Poslední pohledy na moře a nás čekala cesta zpět do vnitrozemí. 
Když jsme projížděli Slovinskem, pamatovala jsem si od jedné blogerky, že byla v jakémsi hradu, který byl ve skále. Pan Božský rychle našel, že se jedná o Predjamský grad, který byl kousek od nás, proto jsme se tam rozhodli zajet. Cestou můžete navštívit i Postojné jamy, kterými se tento region chlubí nejvíce. Přeji vám ale pevné nervy, jelikož parkovišť tam bylo několik a každé skoro plné. Pro odpůrce výšlapů mám dobrou zprávu. U Predjamského hradu je parkoviště, takže žádný krpál vás nečeká. 
Chvilku jsme se prošli a pak vyrazili do Ljubljaně. Tam jsme si dali pozdní oběd v restauraci Zbrojnica. Já s Panem Božským jsme si dali burger a Klárka kuřecí sendvič. K pití jsem si dala domácí ledový čaj a byl krásně osvěžující. Za vše jsme zaplatili okolo 700,-kč, ale stálo to za to. 
Po jídle jsme se už vydali cestou do Bechyně, kam jsme po půlnoci dojeli živí a zdraví. 

0 Komentáře