TRAVEL | BENÁTKY

I o Benátky se na tomto blogu podělím, protože bych ráda svůj cestovatelský deníček měla kompletní i na těchto stránkách.


Ve čtvrtek 29. září 2016 jsme vyrazili do Pohorské vsi vyřídit pár potřebných věcí a dát si náš oblíbený černý čaj. Tam jsme popovídali a okolo šesté hodiny odjeli domů ( tedy já si myslela, že jedeme domů ). Auto zastavilo v Českých Budějovicích s tím, že se navečeříme v jedné restauraci, která je vyhlášena klokaním a krokodýlím masem. Dveře se otevřely do Life is dream. Číšník nás posadil ke stolu a my si objednaly Klokaní špalíčky s grilovanou zeleninou a mátovou rajtou s mangovým čatní, k pití jsme si dali italský Merlot. Jídlo bylo výborné a absolutně nevím k jakému masu bych to klokaní přirovnala. Po večeři jsme se prošli okolo Malše a pak mě zcela nepochopitelně čekala návštěva autobusového nádraží Mercury ( v ten moment jsem nechápala co tam dělám, vše mi došlo o pár minut později ).

Nohy se mi zastavily před autobusem Rakouských drah. V ten první moment jsem nechápala, co tam dělám, jediné co jsem zaregistrovala, byl digitální ukazatel a na něm Venezia. Pak mi došlo, že je to autobus do Benátek, v ten moment padly dvě věty 

''Chtěla jsi vidět moře? Ráno ho uvidíš.''

Asi pochopíte, že v tu chvíli jsem se skácela na blízkou lavičku a začala brečet. Bylo to pro mě naprosto nepředstavitelné, že já zrovna ráno uvidím moře a zrovna Benátky, které beru jako další ze svých cestovatelských snů. Byl to nejromantičtější ''dárek'' který jsem kdy dostala a ani jsem neměla narozeniny, svátek, výročí. Rychle jsem si utřela slzy a šla do autobusu, kde na mě čekal rakouský řidič, který zkontroloval mou totožnost a lístek. Vše bez problému a já měla v autobuse deset hodin na to, si uvědomit, že se budu procházet okolo Středozemního moře. Asi chápete, že jsem skoro nespala. 


V osm hodin ráno zastavil autobus ve Venezii a my měli do 19:00 hodin čas se projít Benátkami a nasát tu romantickou atmosféru. Hned ráno jsme si dali pravou italskou bagetu za čtyři a půl eura. Stačilo jen pár soust, a byla jsem plná a mohlo se pokračovat v procházce. Procházeli jsme se celými Benátkami, pak jsme ochutnaly gelato ( italská zmrzlina ), špagety, pizzu a nakoupili pár drobností pro ty, kteří s námi nebyli. 


Benátky mě naprosto uchvátily svou architekturou, lidmi a tím, jak rychle dokáže člověk rozumět italštině a bez obav se v obchodech s Italy dorozumět. Na památku jsem si přivezla italský šátek, magnetku na ledničku a nespočet zážitků od slov, které v Benátkách padly až po šumění moře. 


Po 18,5 km dlouhé procházce po Venezii jsme šli k autobusu směr Česká republika. Ještě než jsme nasedli nás ale čekal nádherný západ slunce nad mořem. Ten pohled byl nádherný a nic romantičtějšího jsem dlouho neviděla. Po nasednutí do autobusu jsem za pár minut usnula a průběžně se budila v Salzburgu, Linzi a pak už v Českých Budějovicích, kde jsme v pět hodin ráno nasedli do našeho auta a jeli domů se dospat.

0 Komentáře