TRAVEL | BURGAS & VARNA

V lednu našel Jakub levné letenky od letecké společnosti Ryanair do bulharského Burgasu. Neváhal ani chvilku a rovnou je koupil. Takže stačilo jen počkat do května a mohli jsme letět. No, čas utekl rychle a já vám píši článek o naší dovolené, která už je u konce. 
Jelikož jsme letěli z bratislavského letiště, museli jsme okolo dvaadvacáté hodiny večerní vyrazit na Slovensko. Na Letisko M.R. Štefánika jsme dorazili něco před pátou hodinou ranní. Chvíli jsme museli počkat a pak nás čekala bezpečnostní a pasová kontrola. Po bezpečnostní kontrole jsem přišla o jednu náušnici. Tímto děkuji milému pánovi z kontroly, co jí našel a s úsměvem předal. Pak nějakou půl hodinku jsme čekali, než nás vyzvou, abychom se přiblížili k letadlu. Měli jsme přednostní nástup, takže jsme v letadle byli celkem brzy. Letadlo opustilo runway v 7:50 hodin a nás čekal let dlouhý skoro dvě hodiny. Upřímně, pár minut jsem se bála, jestli to s námi náhodou nespadne. Záhy mě strach přešel a já si vychutnávala šlehačková oblaka. Let rychle utíkal a my přistáli v Burgasu.

Tam nás hned odchytli místní taxikáři, že nás velmi levně svezou. S díky jsme odmítli a pokračovali MHD, která pro jednoho dospělého stála 1 bulharský lev. Cesta do Burgasu z letiště je nějakých 10 km a uvnitř MHD si vše hlídá prodavačka lístků, které tam prodává. Jakmile nastoupí dítě nebo starší člověk, musejí se ihned mladí lidé zvednout a pustit je sednout. MHD nám zastavilo asi 10 minut chůze od našeho ubytování. Proto naše první kroky vedli tam. Už na nás čekala hostitelka Gerdana, která nám ukázala ubytování a vše potřebné. Byt byl velmi dobře vybavený a s výhledem na Černé moře. Nechali jsme si tam věci, převlékli se do letního oblečení a šli se do centra najíst. V centru jsme našli restauraci s pizzou, kde jsme se rozhodli naobědvat. Z menu jsme si vybrali tuňákovou pizzu a Jakub si dal český Staropramen. Po obědě jsme se prošli po pobřeží Černého moře, objevili krásný maják, holky si vyzkoušely, že moře ještě na koupání není, dali si zmrzlinu a asi po dvou hodinách jsme se vrátili zpátky na ubytování. Jakub po noční jízdě byl unavený, tak si potřeboval odpočinout. Byl tak unavený, že už jsme se nikam dál nepodívali, jelikož usnul ve čtyři hodiny odpoledne až do rána. Holkám dala cesta taky zabrat, takže to zalomily už v šest se stejnou taktikou jako táta - vzbudit se ráno. Já si sedla na terasu a vychutnávala výhled na moře, klid a krásné počasí. 

Druhý den jsme si dali vydatnou snídani, poklidili ubytování, následně ho předali Gerdaně a pomalu se vydali k autobusovému nádraží. Čekal nás dvoudenní výlet do Varny. Cesta stála za to, řidič se s tím moc nepáral a upřímně jsem se chvíli bála zda nás někde nevyklopí. I Jakub jako řidič autobusu občas koukal, jak si pan řidič s řízením neláme hlavu. Po dvou hodinách jsme zastavili s autobusem ve Varně, hned naproti obchodnímu domu Grandmall. Tam jsme se rozhodli zajít na oběd. Po obědě jsme navštívili retro muzeum, kde bylo k vidění několik starých aut, spotřebičů, elektroniky, hraček nebo nádobí. Hned vedle retro muzea bylo muzeum voskových figurín, které já miluji. Tam byla k vidění například Inna, Adele, Enrique Iglesias, Donald Trump, Vladimír Putin nebo třeba Justin Bieber. Po ukončení procházky jsme se měli vydat k ubytování. To měl pro mě Jakub překvapení. Místo MHD pro nás dojel autem přímo hostitel Kamen. A dámy, podlamovaly se mi kolena. Za celou dobu co jsem s Jakubem jsem viděla chlapa, co se mi fakt líbil. Potetovaný, modrooký sympaťák. Jakub je pochopitelně rád, že žije tak daleko, takže se nemusí bát. Achjo, to by byl skvělý suvenýr si Kamena dovézt domů. Ubytování bylo nedaleko delfinária. Což bylo super, jelikož druhý den tam byl v plánu výlet. Byt ve kterém jsme bydleli byl nádherný. Přesně můj styl. Chvilku jsme si odpočinuli a pak vyrazili na večeři do místní restaurace Mořský vlk, která nabízela bulharskou kuchyni, na kterou se Jakub moc těšil. Paráda byla v tom, že jsme tam za nás čtyři nechali nějakých 250 ,- KČ. Po večeři jsme se prošli po pláži a užívali si západ slunce. Mysleli jsme si, že to bude tak 4 km procházka, opak byl pravdou a my si pár km zašli a domů jsem dorazila s jazykem na tričku. 

Třetí den jsme se ráno rozhodli navštívit vyhlášené delfinárium, kterým se Varna pyšní. Delfíní show začínala okolo desáté dopoledne a stála pro nás čtyři okolo 900 ,- KČ + 5 lev za možnost fotografování. Show byla dech beroucí. Vždycky jsem si přála vidět delfíny naživo a najednou se mi to splnilo. Hezky udělané a holky si to moc užily. Po skončení show jsme hledali nějakou restauraci, abychom se naobědvali. Do oka nám padla ta naproti ZOO. A tam byla pizza, snad nejlepší co jsem kdy jedla, takže pokud ještě někdy do Varny tak i do této restaurace. Měli jsme po obědě v plánu navštívit zdejší ZOO, ale bohužel začalo pršet, takže jsme šli na ubytování. Po odpoledním spánku jsme se šli podívat do centra Varny. Hlavně na vyhlášenou katedrálu, která vám vyskočí hned na Google, když si dáte do vyhledávače Varna. V centru jsme se zdrželi nějaké dvě hodinky, dali si večeři a vrátili se zpět na ubytování. A aby to bylo stylové, pustila jsem si český retro seriál Vyprávěj, který režíroval bulharský režisér Biser Arichtev. 

Čtvrtý den jsme se rozloučili s Kamenem, předali mu byt a vyrazili na nádraží. Čekala nás cesta zpátky do Burgasu. Tentokrát ne přímo do města, ale do části Sarafovo, které je v blízkosti letiště. Takže, když jsme měli brzy ráno odlet, bylo toto místo automaticky vybrané, jako závěr naší cesty. Sarafovo je klasické plážové městečko, kde se počítá s tím, že se tam jedete koupat. Proto i na ubytování byl klasický apartmán s malým výhledem na moře. V Sarafovo jsme navštívili restauraci, kde jsme si moc pochutnali. Pak jsme se naposledy vydali k moři. Holky si domů posbíraly pár mušlí a užily si mořských vln. Klárka natolik, že byla skoro celá mokrá a následně špinavá od písku, ale co, hlavně, že si to užila. Po procházce u moře a v centru jsme se šli sbalit na ubytování, navečeřet, vysprchovat a ulehnout. Budíček byl nastavený na 3:45 hod, tak abychom nabrali trochu odpočinku.

Pátý den začal velmi brzy a holky to perfektně zvládly, že jsme už v půl páté byli na letišti. A následovalo to samé co v Blavě. Kontrola pasová a bezpečnostní. A tady začal adrenalin. Já v rámu pípala, takže jsme se s paní kontrolorkou po ránu sbližovaly, když mi sahala až bůh ví kam. Po minutě jí došlo, že mi pípají prsa, tak mě pustila dál. No a další část byla ta, když nám jedna blonďatá slečna řekla, že máme otevřít zavazadlo. Došlo mi, že mušle asi zůstanou ve své domovině. Po půl minutě za slečnou přišla druhá paní, že je vše okey a na mušce měla zavazadlo co bylo až po nás. Tam byl kámen úrazu, paní přišla o svůj deodorant. Hurá ! Mušle letí s námi. Na letišti to utíkalo a my už v šest ráno místního času seděli v letadle a těšili se na let. Ten byl v půl sedmé. Vše bylo v pořádku, při letu jsme si užili pohled na rumunské hory, další šlehačková oblaka a v půl osmé našeho času doletěli živí a zdraví na bratislavské letiště.

Po cestě jsme se rozhodli navštívit ještě zámek Lednice a zámek Valtice. Holky si tento menší výlet, co byl po cestě domů užily. Štěpánka zůstala během jízdy u mámy a já s Klárkou a Jakubem do Bechyně dorazila ve čtyři odpoledne totálně vyčerpaná, ale plná zážitků a vzpomínek. Na Bulharsku se mi líbilo to, že nikdo nikam nepospíchal, všichni byli v klidu a velmi přátelští, někteří žijí ještě v tom, že jsme Československo. Rozhodně chci Bulharsko ještě vidět, protože jsem si to tam moc užila a děkuji Jakubovi za tento krásný výlet.

NA ZÁVĚR TADY MÁTE ODKAZY NA UBYTOVÁNÍ, KTERÉ JSME MĚLI PŘES AIRBNB

- BURGAS -
- VARNA -
  - SARAFOVO


           DĚKUJI ZA VAŠÍ POZORNOST.         
S LÁSKOU VAŠE NIKY ♥

A NA ZÁVĚR TU MÁTE VIDEO :

0 Komentáře