TRAVEL | KEHLSTEINHAUS & KÖNIGSSEE

Minulou sobotu jsme se s Panem Božským a mým bráškou Pájou vydali do německého Berchtesgardenu, který se nachází pár kilometrů od Salzburgu a leží na začátku Alp. Tam se nachází známé Orlí hnízdo nejznámějšího vraha  - Adolfa Hitlera
Pan Božský chtěl původně vyrážet z domova okolo čtvrté ráno, protože nás čekal časově náročný den. Prý ale jak viděl jak si užívám spánku přesunul budíček na půl sedmou. Píši to záměrně, protože později pochopíte souvislost. 

Z domova jsme vyjeli ve čtvrt na osm. Jeli jsme směr Týn nad Vltavou, Husinec, Vimperk a Strážný. Za hodinu jsme se ocitli na hraničním přechodě Česká Republika - Bundesrepublik Deutschland. Po vjezdu do Německa jsme si všimli na odpočívadle stříbrného bavoráku. A nebyli jsme sami. I oni si našeho Jean Pierra všimli, proto hned za námi vyrazili. Nebyl to nikdo jiný než německá Kobra 11. K mé smůle ovšem z auta nevystoupil Semir Gerkhan ani Tom Kranich. Před námi stáli dva úplně obyčejní němečtí policisté pár let po čtyřicítce. Hned po Jakubovi chtěli řidičský průkaz, občanský průkaz, malý technický průkaz, zelenou kartu a aby jim šel otevřít kufr a kapotu. Uměli to dokonce říct i zkomolenou češtinou, kdy místo řidičský průkaz ''Helmut'' řekl ''šidičský průkaz'' a šlo vidět, jak ho baví mluvit česky. Aby nám to s bráchou nebylo líto, i po nás chtěli občanský průkaz. Asi dvě minuty seděli v autě a kontrolovali naší totožnost. A pak přišla ta ''vtipná'' část. Prošli si auto, Jakuba se zeptali kam jedeme, tak jim to řekl ( já stále nevěděla kam jedu, jako vždycky ) a pak zda neveze cigarety, alkohol, zbraně, marihuanu a s úsměvem druhý Němec říkejme mu ''Walter'' zda nevezeme v autě kalašnikov. Bohužel ne, jsme jen obyčejná rodinka z malého městečka v České republice. Waltrovi udělalo dobře, jak moc vtipný byl. Nechala jsem pootevřenou kabelku a při kontrole auta si mohl všimnout, že jediná zbraň, kterou v kabelce mám je lesk na rty. Po kontrole vin kódu nás nechali jet. Kontrola mi nevadila, v shengenu s tím člověk počítá, že si vás poblíž hranic sem tam seberou, ale co jim neodpustím je to, že mě tam nechali stát v dešti a mě zmokl účes ( teď to neberte tak vážně ).

Jean Pierre si to projížděl německým městem Passau, které jsme navštívili někdy tuším v Únoru ? Bylo fajn zase vidět jedno z nejhezčích měst Německa. Před námi bylo ještě 100 kilometrů. Jakub byl mírně nervózní, když nás cestou doprovázel déšť. Každou chvíli kontroloval předpověď počasí, až mu cinkla SMS, že si plýtvá mobilní data. Asi posledních 50 kilometrů nás doprovázeli hory. Byli jsme na začátku Alp. Dokonce se nám povedlo projet městem, jehož název je i názvem společnosti, pro kterou náš taťka pracuje - Laufen. Čekala jsem aspoň pomník ze záchodu nebo bidetu, kde nic tu nic. Asi okolo 13 hod jsme dorazili do cíle. Jakub zaparkoval na parkovišti za městem Berchtesgarden, ale bylo to o nervy. Náš Jean Pierre se musel utkat s 24% stoupání. Dal to ! Dále prý pojedeme autobusy se speciální převodovkou. 
Došli jsme ke kase, kdy Jakub prohlásil ( v tu dobu jsem ještě nevěděla, kde jsme ) větu '' Tak oni by se měli kát, ale ne, oni na tom ještě vydělávají. '' vytáhl peněženku a zaplatil 48 za nás tři. ( přepočítejte si to sami ). Cesta v autobuse trvala asi dvacet minut. Celou dobu autobus stoupal. Asi tak pět minut předtím než jsme zastavili Jakub řekl ''Tak a teď jsme výše než Sněžka.'' no, co vám budu povídat koukala jsem jako blázen. 

Jsme v cíli ! Neskutečně dechberoucí výhled na Alpy. Vrcholky hor byli už pod sněhem a přitom zima ještě nebyla. Dokonce bylo i chvílemi teplo. Na vrcholku vyčnívalo Orlí hnízdo

''To budeme muset vyjít ?'' ptám se Jakuba.

''Neboj, uvnitř té hory je výtah, co nás vyveze nahoru.'' odpovídá.

HURÁ !!! Temným tunelem vcházíme do místnosti, která hned naproti má výtah, jakoby ho někdo vystřihl z dokumentu o Lídě Baarové. Ve výtahu stál oděn do uniformy obsluhovač výtahu a v ruce držel starý telefon. To na atmosféře ještě přidávalo. Ptám se Jakuba, kde jsme. A také se to konečně dozvídám. 

''Tohle je dárek k 50. narozeninám Adolfa Hitlera. Dostal ho od svého tajemníka a nejbližšího člověka. Nechal mu postavit toto sídlo, aby měl Adolf kde odpočívat.'' 

Aha, už chápu to, co říkal Jakub u pokladny. Tak on Hitler vydělává i po smrti. Výtah zastaví a mi vycházíme. Neskutečně krásné panorama, až se přistihnu při tom, že je Hitlerovi závidím. Na toto koukat každý den, v ruce kávu a ten čerstvý vzduch. No, inu. Tento dárek by se mi líbil. Procházíme cestičkami, fotíme si tu nádheru a Jakubovi se plní očekávání - tečou mi dojetím slzy po tváři. 

Na Orlím hnízdě se zdržujeme asi hodinu. Procházíme terasou, kde je napsáno pár zajímavostí z Adolfova života. Dále jsme ve vítací místnosti a vše prolíná vůně vybudované restaurace, kterou hojně využívají Japonci a dávají si do nosu. Sem tam se mihne Němec v tradičním bavorském oděvu a vypráví hostům o tom, kde se co s Adolfem udávalo. 

Pak čekáme na autobus, který nás zaveze zpátky na parkoviště. Cestou slyšíme za sebou českou rodinku, jak komentuje aktuální dění ve volbách. Jde vidět, že jejich otec jim o politice rád vypráví, tak asi patnáctiletá dívka ví, že Ano, SPD a KSČM jsou šmejdi. A jejich maminka, kdyby mohla, chtěla by tam Zelené. Neubránila jsem se úsměvu, že Češi jsou prostě všude.    








Nikolka už měla hladík a vyprosila si pana Donalda. Jakub skepticky, že tu poblíž žádný nebude. Heleme se, po pár km v Königssee se jeden usmívá. A teď zjišťujeme, že druhá část výletu co měl Jakub v plánu bohužel časově nestíháme. Ano, teď jsme v té fázi jak jsem na začátku psala. Můj milý mi oznamuje, že kdybych tak dlouho nespala a vyjeli jsme dříve, tak i tam jsme byli. Vcházíme do Mekáče a tam si dáváme pozdní oběd. Jakub mezitím hledá alternativní program. Jsme najedení a vyrážíme na nedaleké jezero, které z Orlího hnízda jde krásně vidět. 

Jezero je nádherně čisté a já si užívám chození po mole a výhledů na hory a Königssee. Neskutečně romantická atmosféra. Prostředím se prolínají i vůně z okolních obchůdků, které tam nabízejí vše od palačinek, preclíků, kamenů, magnetek až po bavorské kroje. Je možnost plout i po vodě, ale to odmítáme, není všem dnům konec. Jdeme zpátky k autu a vyrážíme směrem Salzburg. Po cestě se Jakub ptá Páji, co by chtěl vidět. Jestli raději Pasov nebo Linz. Linz !  


 Takže jedeme do Linze.

A tady malá rada pro cestovatele. 

DÁVEJTE SI BACHA, KAM AUTEM VJEDETE. SILNICE Č. 1 JE TOTIŽ ZPOPLATNĚNÁ STEJNĚ JAKO RAKOUSKÉ DÁLNICE. A NEVĚŘTE NAVIGACI TOMTOM !!!

My očekáváme pozdrav od rakouského Komisaře Rexe. Konečně jsme v Linzi. Tam necháváme auto na parkovišti blízko Dunaje a centra. V Linzi jsme prošli náměstí a břeh Dunaje. Nic více. Takže tu zdlouhavě nic psát o Linzi nebudu. Domů jsme dorazili okolo desáté večer. 

Výlet na Orlí hnízdo mohu doporučit. Určitě nebudete zklamaní !!!


0 Komentáře