DOVOLENÁ | BALKÁN & ŘECKO ♥

Ahojky všem ! V úterý jsme se vrátili z dovolené na Balkáně a bylo to super. Co vše jsme prožili ? To se dočtete v dnešním článku. Pohodlně se usaďte a čtěte dál.

Ve středu 27. září jsme okolo 21:30 hod. vyrazili z Bechyně směr Jindřichův Hradec, Nová Bystřice a během hodiny jsme byli v Rakousku. Jakub, aby holky byly v klidu dal na USB pohádky, takže nás doprovázela Popelka, Šípková Růženka i Jeníček s Mařenkou. Cesta přes Rakousko ubíhala jako vždy - pomalu. Po celou cestu jsem nevěděla kam jedeme, věděla jsem jen, že to bude asi dál, protože Jakub chtěl jet přes noc. Druhá indície byla, že tam nebude asi moc zima, jelikož Jakub u balení oblečení řekl, ať si zabalíme i plavky. 

Po půlnoci jsme projížděli Maďarskem, které jsme opustili okolo šesté hodiny ráno. To už se vzbudily i holky. Okolo sedmé hodiny jsme přejeli hranice Srbska. Asi po sto kilometrech Jakub zastavil na pumpě a já se začala líčit. Sranda byla, že za naším autem asi dvacet metrů stálo šest Srbů. Po nanášení očních linek mi Jakub říká '' Podívej se doprava.'' tak se podívám a těch šest Srbů si přešlo na mou stranu auta, odhadem pět metrů od okýnka a zaujatě koukali na to, jak se česká ženská líčí ve francouzským autě. O tom, jak na benzínce byli fascinováni ňadry číslo D/E ani nemluvím. Srb za kasou nevěděl zda koukat na prsa nebo na mě, co mu anglicky říkám. Když jsem zahlídla Srbky s velikostmi max C. pochopila jsem, o co tam šlo. Překvapilo mě také , jak český tisk a televize mluví o Srbsku jako o zemi, která se nikam neposouvá. Silnice, které jsme projížděli byli ve výborném stavu a ceny? Bezkonkurenční. Krom nafty bylo vše levné. Takže jako správní Češi jsme si po cestě domů ještě nakoupili. V Srbsku jsme navštívili hlavní město a to Bělehrad, který byl zároveň i hlavním městem bývalé Jugoslávie. V Bělehradě jsem si připadala jako v naší matičce Praze. A proč zrovna Praha? Architekturou a rozložením města. 

První kroky nás zavedli do bělehradské zoologické zahrady, která byla krásná. Mě osobně nejvíce zaujali sloni a žirafy. Holky byly nadšené z opic a Klárinka pochopitelně ze soviček, které miluje. Štěpánka marně hledala delfíny, tak aspoň cenou útěchy jí byl jeden lachtan. Jakub u makaků zavzpomínal na dovolenou v Malajsii. ZOO byla opravdu zvířaty vybavená na jedničku. Sloni, žirafy, opice, lachtani, hadi, lvi, tygři, medvědi nebo třeba plameňáci. Zabili jsme tam asi hodinu a půl. U ZOO hned na kopci byla bělehradská památka, známá bělehradská pevnost. Tak jsme se podívali z pevnosti na celý Bělehrad a soutok Sávy a Dunaje. Místní pokladník vyzvídal naší národnost. Z jeho slov plynulo, že je velký kamarád s Rusy a tak mu trochu čeština připomínala jeho oblíbence. Tam jsme byli asi tak půl hodinky. Už byla doba oběda, takže jsme si na rychlo koupili tortilu v KFC a vyrazili na ubytování, které Jakub zařídil přes naše oblíbené AIRBNB ( * nejedná se o placenou reklamu ). Na ubytování jsme se těšili, protože začala být taková ta vlezlá zima. Hostitelka Ana byla příjemná a velmi krásná, což Jakub pochopitelně ocenil. A po ubytování začal málem konec naší dovolené. Pustila se do mě neskutečná zimnice, spustila rýma a dostala jsem teplotu. Se slzami v očích jsem Jakubovi říkala, že jsem nám zkazila dovolenou. Byl mi oporou. Došel mi koupit teploměr, multivitaminový džus, nápoj na nachlazení a ovoce. Jako pravý romantik donesl i růžičku, která mě potěšila. Po cestě jsme se prospali. K večeru Jakub šel s holkami na technickou výstavu, takže jsem měla čas to vyležet a odpočinout si. No, abych byla upřímná viděla jsem se na dvou bodech za 1.) doma v posteli, ve svém a za 2.) na dalším dobrodružství. Ráno jsem se definitivně rozhodla pro druhou variantu jelikož teplota ustoupila, zbyla jen rýma. Takže jsme dopoledne v Bělehradě strávili po památkách a procházce po centru. Nejvíce mě zaujal Chrám svatého Sávy. Před ním byli i fontány, které připadly k celé kráse památky. Uvnitř chrámu byla možnost zapálení svíček za své nejbližší, kteří už nejsou mezi námi. Já tam zapálila svíčku za mou milovanou babičku. Kdykoliv je možnost, tak za ní svíčku zapálím a vzpomínám jaká byla. Chybí mi a cestováním si vždy říkám, že na tom místě je se mnou. Hned vedle bylo malé dětské hřiště, které hned holky využily na dovádění. Z chrámu jsme se vrátili zpátky do centra, kde mi Jakub koupil novou kabelku od Carpisa, kterou jsem si tam zamilovala. Potom nás už čekala cesta ven z města. Čekala nás prý daleká cesta...

Zajímavostí je, že se vám skrz parkování v Bělehradě vyplatí si nechat dát pokutu za 9€ a máte parkování za smích. Jelikož parkovací domy, mají za hodinu parkování 20,-KČ/1 HOD takže si přepočítejte kolik za pokutu ušetříte. Vtipné je, že vám toto poradí i sám pán, který ty pokuty rozdává. Peníze jsme nechali hostitelce, která o všem věděla a ještě nám to poradila, že je to tak nejlepší. 

K večeru jsme se autem dostali do Makedonie, která je nádherná. Všude samé kopce a hory. Moc mě překvapila. A nejvíce její hlavní město Skopje. Když jsme se procházeli městem nepřestávala jsem být překvapená kolik krásných památek v sobě ukrývá. Přišla jsem si tam jako ve Vídni, Paříži a Benátkách. Všechno k sobě dokonale ladilo. Po centru se linula hudba, která Klárku tak zaujala, že s lidmi co jí doprovázeli začala tančit, šlo o hare krišna, takže jsem se musela pousmát. U nábřeží si holky vydupaly jízdu na kolotoči, takže jsme jim udělali radost a svezly se. Rovnou jsme se tam navečeřeli v místní nóbl pizzerii, kde nás obsluhoval Makedonec, který se opravdu povedl. Jak se Jakub podíval na hostitelku Anu, já mohla oči nechat na tom číšníkovi. Dali jsme si tam pizzu Makedonia, která nám dovolila ochutnat místní specialitu. Šlo o ljuticu, něco mezi rajčatovým a paprikovým pyré. No jasně, že jednu skleničku jsme si přivezli a už je u nás ve špajzce. Po večeři jsme se opět přesunuli do auta. A vyrazili dál.

Po jedné hodině ráno jsem dostala šok. Ocitla jsem se na řecké hranici. Ten můj blázen dojel Saxem až do Řecka? To jako fakt? Fakt! Auto po celé noci zastavilo v Athénách, hlavním městě Řecka. A tam nás čekalo překvapení, ale bohužel nemilé. Parkování v Athénách je něco. Řidiči jezdí jako prasata a jezdí se na frekvenci - kdo troubí, jede ! První jsme zastavili v nějakém obchodním centu, kde jsme se naobědvali. Bylo tam o hodinu více, takže ostatní vedle nás měli brunch, my si dávali oběd. Holky si objednaly špagety a my s Jakubem wrap se zeleninovým salátem. Výhled byl na celé Athény a na Sáronský záliv. Po obědě jsme se přesunuli na ubytování a chvíli se prospali. Po odpolední siestě jsme se vydali na památky. Prvním z nich byl Chrám Dia Olympského a Hadriánův oblouk, který na nás dýchnul starověk. Prošli jsme se, koukali i na nedaleký Akropolis, udělali pár fotek a v centru koupili magnetky a pohledy. Na Akropolis jsme se chtěli jít také podívat, ale bohužel velmi brzy zavírali, takže jsme ho viděli blíže jen z nedaleké vyhlídky, která suplovala právě výhled na celé Athény. Tam se fotili novomanželé a holky nahlas ''Hele to je nevěsta.'' Vtipné bylo, že jim odpověděla ''Ano, jsem nevěsta.'' Takže Češka se jela vdát do Athén. Proč ne?! Po výhledu jsme se přesunuli nakoupit něco k jídlu a odtud nás Uber odvezl to přístavu Marina, kde holky sice ve tmě, ale poprvé viděli moře. Po procházce u pobřeží jsme se Uberem dostali zpátky na ubytování. Unavení a abychom byli s Jakubem upřímní, i zklamaní. Asi jsme od Athén očekávali více. Zklamaly nás, takže víme, že se tam znova podívat nechceme. I kvůli dešti poblíž města tam bylo chladno, tak Jakub našel, kde je na pevnině nejtepleji. Našel město Mesolongi, kam jsme se také vydali. A začala nejkrásnější část Řecka. Příroda, hory, panoramata, okolo silnice bavlnovníky a olivovníky. Auto zastavilo ještě neplánovaně ve městě Arachova, které se mi upřímně líbilo více než Athény. Nádherný výhled na hory a údolí. V plánu jsme měli i Delphi a prohlídku Chrámu Apolla, ale když jsme se koukli, že bychom tam nechali 600,- KČ s díky jsme jeli dál. A dál byla zastávka v Galaxidi, kde si holky vyprosili, abychom zastavili u pláže a mohly si sáhnout na moře. Už už se chtěly jít koupat, ale ještě jsme je mučili a dojeli do Messolongi. Tam jsme si došli na pravý řecký gyros a holky ochutnaly toast. Gyros byl výborný. Myšlenkami jsme byli ale už na pláži. A taky za půl hodinky jsme se koupali ve Středozemním moři. Moře bylo teplé, to samé vzduch. Hodinka nám na cákání stačila a rozhodli jsme se, že už pomalu pojedeme. Holky překvapilo, že ve vodě vedle nich plavou ryby. A kdyby jste někdo nevěděl Štěpu kousl žralok a jí to vůbec nebolelo. Necháváme jí při tom, má radost z toho jak je důležitá a statečná. Srandy kopec bylo i to, že mokré z moře se vyválely v písku a hned sudama se skutálely zpátky do vody. A ten výraz, když poprvé se jim chuť moře dostala do pusinek. Představte si jak lížete kyselé lízátko, přesně takový výraz měly. Naivně jsme čekali, že je koupání unaví a v autě ihned usnou. Ani omylem. Měli stále dostatek energie. 

Cestu domů dal Jakub de facto na jeden zátah, jen si na půl hodinky v Srbsku zdříml v autě a pak hned v jízdě pokračoval. V Bělehradě jsme se zastavili na výše zmíněný nákup a jelo se dál. Tentokrát nás v Bělehradě čekala kolona, kterou zbytečným zastavováním dopravy způsobili srbští policisté. To jste měli slyšel Jakubovi hlášky na jejich adresu. Měl pravdu. Udělali tam zbytečný chaos. Po tom, co skončilo řízení dopravy, rázem kolony skončili. Radost přišla po překročení maďarských hranic a návratu do datového roamingu. Konečně jsme byli online. Sice jsme na hranicích čekali asi půl hodiny, ale nedělali zbytečné manévry ( kontrola kufru, auta ) a vyrazili jsme směrem do Budapešti. V Maďarsku si pro mě Jakub připravil překvapení a posledním nádechem moře byl maďarský Balaton. Prošli jsme se v městě Tihany, kde dominantou byl Tihanský klášter. Všude to tam vonělo po levandulích. Na parkovišti jsme se podívali jaká je nejrychlejší cesta zpátky do Bechyně zda přes Vídeň nebo Bratislavu. Překvapivě lepší byla Bratislava a mě zasvítily oči, že bych na závěr měla třešničku na dortu ve formě noční Blavy. Jakub se sice zeptal zda je vůbec zájem jí vidět, pokorně jsem řekla, že nemusí, ale uvnitř jsem věděla, že jí chci vidět. A po asi dvou hodinách jsme jeli na mostě, kde pod námi byl Dunaj a nad námi UFO. Noční Blavě dominoval Bratislavský hrad. Po necelé hodině co jsme opustili Bratislavu na nás svítila tabule Česká republika. Jsme v Čechách ! Ještě tři a půl hodiny trvalo než jsme se dostali do naší milované Bechyně - živí, zdraví, unavení a plní zážitků. 

Dovolená se povedla, kdybych měla známkovat tak této dovolené dám 1- a to mínus jen kvůli Athénám, které měli být vrcholem výletu a bohužel pro nás největším zklamáním. 

Děkuji Jakubovi za bezvadný výlet a péči. 

Klárce a Štěpánce za to, že to zvládly.

Honzovi za to, že auto opravil na výbornou.

Mamce, že nám dávala echo o výkopu v Bechyni.

Paní lékárnici v Bělehradě, že mě dostala z nejhoršího.

Hostitelce Aně za příjemné ubytování v Bělehradě.

Makedonským benzínovým pumpám za levnou naftu ( 800,- KČ plná nádrž ).

Makedonskému číšníkovi za luxusní obsluhu v pizzerii.

Svým fb přátelům, že přežili nálož fotek z dovolené.

..a na závěr děkuji Jean Pierrovi, že nás nenechal ve štychu a ujel přes 4,5 tisíce KM.

Na závěr. 

Chystám pro vás i video, aby jste viděli, jak jsme se měli. 

To bude v průběhu měsíce. 

VEŠKERÝ TEXT A FOTOGRAFIE PODLÉHAJÍ AUTORSKÝM PRÁVŮM A JEJICH KOPÍROVÁNÍ BUDE TRESTNĚ STÍHÁNO. KOPÍROVANÍ SVOLENO POUZE NA PÍSEMNÉ DOMLUVĚ S MAJITELKOU TĚCHTO STRÁNEK. 

DĚKUJI ZA POCHOPENÍ.