TRAVEL | ISLAND ♥

 

Hezký den, vítám vás u nového cestovatelského článku. Po nádherném Norsku jsme zůstali věrní severní Evropě, tentokrát naše cesty vedli na Island.

Letěli jsme se společností WizzAir z polského letiště Jana Pavla II. v Balicích, které se nachází kousek od Krakówa. Letadlo vzlétlo směrem na islandský Keflavík kousek před 22hodinou, kdy nás nad Atlantickým oceánem čekali i lehké turbulence, ale vše dobře dopadlo a my před půlnocí ( na Islandu jsou – 2 hodiny, oproti našemu času ) přistáli. Chtěli jsme si část ostrova za ty čtyři dny co nejvíce projet, tak bylo jasné, že si budeme muset půjčit auto. Hned po příletu jsme proto vyrazili k půjčovně aut, kde jsme měli předem zaplacené jeho půjčení. Půjčovna si chtěla ještě z kreditní karty strhnout, jako zálohu nějakých 70 tisíc korun, ale Kuba kreditní kartu nemá, takže jediná možnost jak nám auto dají byla, že budeme mít jejich platinové pojištění, což bylo 3500,- kč navíc + ještě 1000,- kč za podsedáky pro holky. Celkově nás půjčení stálo na čtyři dny 9500,- korun ( nepočítám do toho palivo po dobu našeho pobytu ). Jakmile jsme si převzali auto, vyjeli jsme k ubytování, které bylo nedaleko od letiště. Byl to dobrý nápad, jelikož jsme byli už unavení a čím dříve jsme leželi v posteli, tím lépe.

Ráno po probuzení jsme se vydali jako první na jihozápad k geotermálnímu pramenu Gunnuhver, ze kterého sálala pára už z dálky a holky byly překvapené, jak vařící ten pramen je. Hned naproti Gunnuhveru se tyčil i maják, který doprovázela krásná duha. Kousek za majákem bylo parkoviště, které bylo u pobřeží, ale jelikož parkovné stálo v přepočtu na naše koruny nějakých 170,- korun, tak jsme tuto záležitost oželeli a jeli dál.

Kuba našel místo, které fotografové na Islandu doporučují navštívit, protože si zde můžete vyfotit krásné scenérie lávového jezírka, oceánu a vln. O které místo se jedná? O vyhlídku Brimketill, která je kousek od geotermálního pramenu Gunnuhver. Moc se mi vyhlídka líbila, ale díky silnému větru jsme se brzy přemístili do auta a vydali se do vulkanického komplexu Krýsuvík. 

Na místě vidíme mnoho bublajících jezírek, ze kterých jde pára, ale co nejvíce vnímáme je odér, který toto místo má. Klárka a Štěpánka ho přirovnaly k vůni míchaných vajíček, já to přirovnala ke smradu zkažených vajíček, na který si po chvíli zvyknete. A rozhodně tuto vůni na Islandu necítíte naposled. Po procházce Krýsuvíkem se vydáváme do hlavního města Reykjavíku. 

Naše první kroky vedou do místní Ikei, která se na oběd finančně vyplatí na tomto místě nejvíce. Ano, Island je jedna z nejdražších zemí světa a vaše peněženka tuto destinaci značně pocítí. Jelikož se holky v jídle rády šťourají, nechtěli jsme riskovat, že vyhodíme jejich oběd za 1000,- kč, tak jsme vsadili na jistotu. Po obědě jsme se vydali do centra města, kde jsem si přála vidět známou duhovou ulici, která na fotkách vypadá prostě skvěle. Klárka potřebovala na toaletu, tak jsme spolu šly do nějaké hodně underground hospůdky, kde měli jako dekorace bankovky z různých zemí a ani ta česká tam nechyběla. Bylo to milé, že kus Česka mají i tady, 3000km daleko. Když byla Klárka hotová, tak jsme šly ke kostelu Hallgrímskirkja, kde jsme počkaly na Štěpánku a Kubu, kteří mezitím kupovali magnetky. Kostel patří se svou výškou 74,5m mezi nejvyšší budovy na Islandu a opravdu je dominantou Reykjavíku. Kuba ví, že nahoře v kostele se nachází rozhledna na Reykjavík a okolí, proto neváhá a kupuje nám vstupenky do výtahu, který nás vytáhne až skoro na rozhlednu, jen musíme ještě vyjít asi dvacet schodů. Potom se nám naskytne výhled, který stojí za to. Po půlhodině opouštíme centrum města a jedeme k muzeu Perlan. Uvnitř muzea jsou čtyři poschodí a každé nabízí něco jiného – o historii Islandu, o sopkách, o ledovcích, o zvířatech které zde žijí a mnoho dalšího. Pokud máte hlad a žízeň, tak zde najdete i restauraci s jídlem a pitím. Já si největší zážitek odnáším z procházky uměle vytvořeným ledovcovým tunelem, který byl opravdu nezapomenutelný. Navštívíme i obchod Bónus s logem prasátka ve tvaru kasičky, kde nakupujeme jídlo a pití. Čas kvapí a my se už pro dnešní den loučíme s Reykjavíkem a jedeme na naše ubytování. 

Kuba na dnešní noc vybral domeček uprostřed ničeho s panoramou hor. Ideální místo na pozorování polární záře, kterou si tak moc přeji na Islandu vidět. Když přijíždíme, vítá nás sympatická manželská dvojice. Dozvídáme se, že naše hostitelka je původem z Ukrajiny, takže holky hned vypráví o tom, že mají kamarády z Ukrajiny a fandí jim. Čekání na noční tmu je nekonečné, aplikace co dává vědět, zda Aurora někde k vidění je stále neaktivní. Jsem mírně nervózní, protože předpověď počasí na následující dny hlásí déšť, což znamená mizivou šanci polární záři vidět. Aplikace začne vibrovat asi okolo půl deváté večer, ale zatím je polární záře jen ve Skandinávii a na Islandu nejsou ideální hodnoty k její viditelnosti. No, nedá se nic dělat, tak jí neuvidím, svět nespadne. Po chvíli na nás zaklepe naše hostitelka, že máme jít ven, protože polární záře už je nad námi. Vážně?! Rychle se oblékáme a jdeme se dívat na tu nebeskou nádheru. Na úvod nás překvapuje, že není tak sytě zelená, jako jí vídáme na fotografiích, ale dozvídáme se od hostitelky, že to co vidíme je opravdu Aurora borealis. Musím upřímně říct, že jsem čekala přesně takovou polární záři, jako vidím na fotkách, ta vůbec nebyla, ale i tahle byla magická. Je to nádherná a neopakovatelná podívaná, ač fouká vítr nechce se nám do tepla našeho ubytování a užíváme si tu nebeskou podívanou, když polární záře slábne, vracíme se zpátky do domu. Po návratu si na mobilu všímám kolik zpráv o viditelnosti polární záři aplikace Hello Aurora ukazuje. Za dobu, co jí mám v mobilu staženou je nejvíce aktivní. Měli jsme štěstí a polární záře byla tu noc nejsilnější. Usínám s krásným pocitem a těším se, co uvidíme další den.

Na Island jsem se těšila i kvůli vodopádům, kterých je tu hned několik. První, který jsme viděli byl vodopád Seljalandfoss, na který jen tak nezapomenu. Když jsme před něj přišli, viděla jsem několik turistů jak jsou za ním. Řekla jsem si v duchu, že tam bych nezvládla jít a mají můj obdiv, jak dokážou ty velké kameny vyšplhat. Světe div se, po pár minutách patřím i já mezi skupinku lidí, kteří jsou za vodopádem a modlím se, abych se po nějakém velkém kameni neskutálela, třeba po tom čtyřletém chlapečkovi, který stojí za mnou s tatínkem a čeká, až se vyškrábu nahoru. Pokud chcete na Islandu kardio cvičení, absolvujte určitě tuto cestu. Parkování u vodopádu stojí 120,- kč tak si dávejte pozor na jeho uhrazení, aby vás po návratu k autu nečekal lísteček za stěračem s pokutou. 

Po vodopádu jsme dojeli na parkoviště kousek od geotermálního bazénu Seljavellir, jedná se o uměle vytvořený bazén s geotermálním pramenem, kde vaše peněženka ušetří, jelikož se tu neplatí. Cesta k hot potu je většinou kamenitá rovina, občas brodění přes potůčky a stoupání čekejte minimální. Když jsme dorazili na místo, nacházela se tu odpověď na dotaz holek, proč jsem jim sbalila i plavky. V 7 °C šly do plavek a dobrou půlhodinu si užívaly koupání uprostřed hor, kdy mi na ně koukali s čepicí na hlavě a jim bylo krásně teplo. Po říjnové koupačce jsme se vydali k vodopádu Skógafoss, kde tentokrát bylo parkovné zdarma. 

Jelikož jsme měli už hlad, vodopád jsme si prohlédli jen lehce a vyrazili směrem k Vík Í Mýrdal, ještě cestou jsem Kubu poprosila zda by nepřibrzdil u brány do Islandu. Tak se říká skalnímu útvaru Dyrhólaey, který se tyčí na černé pláži s výhledem na Atlantický oceán. Vítr zde byl opravdu silný, tak jsme raději po chvilce pokračovali do Víku. Bohužel ve městě byl vítr tak nepříjemný, že jsme si zde dali jen oběd, nakoupili suvenýry, jídlo v Krónanu, já si vypila latté a Klárka čokoládu, vyjeli na nejvyšší bod města u místního kostela a jeli pryč. Kdyby jen pršelo, tak bychom město prošli podle plánu, ale ten vítr nám v tom prostě zabránil. Přesunuli jsme se tedy k černému pobřeží Landeyhöfn, pozorovali chvíli Atlantický oceán, holky malovaly do černého písku a pak jsme se vydali na ubytování.

Poslední celý den jsme zahájili u vodopádu Faxi, a pak naše cesta vedla ke Geysiru, který vytryskne jednou za cca pět minut. Jedná se o jednu z nejčastějších atrakcí na Islandu, stejně jako vodopád Gullfoss, který jsme navštívili hned po něm. Na tomto místě bylo asi nejvíce turistů, ktré jsme za celou dobu našeho pobytu na těchto přírodních památkách viděli. Pak jsme si zajeli opět na oběd do Ikei, protože naše cesta k poslednímu ubytování na Islandu vedla přes Reykjavík. Po obědě jsme vzali holky vykoupat do dalšího hot potu, tentokrát ve městě Akranes, kam jsme se z části dostali tunelem, který vedl pod mořem. Holky si koupání užívaly i s výhledem na Atlantický oceán. Ač tento hot pot byl ve městě, tak zde bylo překvapivě málo lidí. Koupat se tady můžete zdarma, oproti jiným hot potům na Islandu. Po koupání jsme jeli na naše ubytování. Nečekal nás žádný dům, byt nebo hotelový pokoj. Tentokrát jsme spali v chatičce, která byla jak z nějaké trollí pohádky. V chatičce byly jen postele, mini lednička, topení, stoleček, zásuvky a wifina. S ostatními ubytovanými jsme sdíleli kuchyni a sociální zařízení. Co mě překvapilo nejvíce bylo teplo uvnitř chatky. Čekala jsem, že budu muset kvůli chladu spát v mikině, ale omyl, stačilo klasické pyžamo. Po večeři jsme si pustili Love Island a šli spát.

Středa, den našeho odletu je tady. V chatičce jsem sbalila naše zavazadla, dali jsme si snídani a vyrazili směrem k letišti Keflavík. Po cestě jsme měli ještě dvě zastávky. První byla u vodopádu Barnafoss, který byl opravdu nádherný. Blankytně modrá voda, scenérie vodopádů a skal. Líbilo se mi tam hodně. Pak jsme na závěr navštívili v Reykjavíku sochu ódu na Slunce - Sun Voyager, kterou jsme první den nestihli. Jedná se o historickou památku, kterou Jón Gunnar Árnason nazval jako loď snů a příslib naděje. Naděje ukojit naše hladové žaludky byla hned naproti v podobě místního fast foodu Aktu Taktu, kde jsme si dali oběd. Na Islandu nefunguje McDonald’s, který tu zkrachoval před pár lety, tak Aktu Taktu byla taková místní náhražka. 

Po obědě jsme dojeli ještě nafotit potraviny do obchodu Krónan, abyste věděli kolik se tak pohybují ceny potravin na tomto ostrově. 

Potom jsme ještě dotankovali auto, umyli ho a dojeli kousek od letiště ho vrátit zpátky do půjčovny. Pak jsme pěšky došli na letiště, které bylo od půjčovny tak deset minut chůze, počkali na náš let v letištní hale a okolo půlnoci našeho času přistáli na letišti Jana Pavla II. v Balicích.

Pozor! Doporučuji si na Island pořídit teplé oblečení, protože díky silnému větru a chladu tam můžete rychle promrznout. Zároveň mějte i našetřeno, ač jedete třeba stylem low cost, tak jsou věci, co na Islandu drahé jsou a budou. Ubytování řešte co nejdříve, pár dní před odletem mohou být o několik tisíc korun dražší. Doma nebuďte dopředu smutní z předpovědi počasí, když jsem já doma před odletem viděla, že po celou dobu našeho pobytu má jen pršet, byla jsem zklamaná. Proto jsem byla mile překvapená, když na místě pršelo všehovšudy snad jen tři hodiny jinak bylo slunečno, zataženo, lehčí mrholení a hlavně silný vítr. Z obchodů doporučuji Netto a Krónan, měli velký výběr potravin, oproti Bónusu, který třeba zas tak levně oproti těmto obchodům nevyšel. Na paměti mějte i to, pokud se chystáte na Islandu půjčit auto, že jsou tam některé čerpací stanice s automatem na placení kartou, přičemž si z karty čerpací stanice automaticky strhne 5000,- kč a zbytek nevyčerpané částky vám pak zpětně vrátí. Všude se dát platit kartou, hotovost akutně nepotřebujete. Na platbu kartou v zahraničí doporučujeme kartu Revolut, protože má nejvýhodnější kurz. A na Islandu velmi dobře mluví anglicky, tak se nebojte, že byste se nedomluvili. To by bylo ze základních informací asi vše, kdybyste měli otázky, napište.

NAŠE UBYTOVÁNÍ:

• 1. DEN | HOTEL ABSBRU - KEFLAVÍK

• 2. DEN | GUEST HOUSE SVETLANA - HELLA

• 3. DEN | GUEST HOUSE BLACK BEACH - PORLÁKSHÖFN

• 4. DEN | CAMPING PODS & COTTAGES FOSSATÚN - FOSSATÚN