TRAVEL | NIZOZEMSKO ♥

Krásný den všem, tentokrát jsme se vydali na cesty po západní Evropě.

I přes krátký pobyt se v každé zemi našlo mnoho zajímavého, takže každou zemi oddělím do samostatného článku. 

První na cestě bylo Nizozemí, tak pojďme na něj! 

Už je to týden, kdy jsme s naším autem vyrazili vstříc dobrodružství. Využili jsme velikonoční prázdniny a naplánovali si cestu do Francie. To by ale nebyl můj muž, aby nevymyslel ještě něco navíc. Dopředu jsem jen věděla, že první dva dny zatím mojí vysněnou Paříž neuvidím. A tak jsem byla v napětí, co mě čeká. Cesta byla dlouhá, ač jsme jeli skoro celou dobu po německých dálnicích. Plán cesty se začínal rýsovat, když jsem uviděla nizozemské hranice. 

Ve chvíli, když jsme projížděli Nizozemskem, jsem byla v němém úžasu. Nizozemsko vypadalo přesně tak, jako na obrázcích, které tuto zemi prezentují. Všude zeleň, čisto a krásné domky s upravenými zahradami. Byla jsem překvapená, jak hezká země to je. V Nizozemsku je dobré i to, že jejich dálnice jsou bezplatné, takže ušetříte peníze i čas, protože se jim nemusíte vyhýbat. Zároveň jsou všude cesty v perfektním stavu. Dávejte si ale pozor na cyklisty, kterých je v Nizozemsku opravdu hodně a jsou místa, kde cyklostezka křižuje silnici, přičemž auto musí dávat přednost. Na klidu cyklistům neubíral ani fakt, že jeli v dešti, který nás v Nizozemsku na úvod přivítal. Okolo sedmé hodiny večer jsme dorazili do malého městečka Lith ve středním Nizozemí, kde jsme měli objednané ubytování u malého rekreačního říčního přístavu, takže během čekání na majitelku jsme se kousek k němu prošli. Když asi po dvaceti minutách dorazila, následovali jsme jí kolonií mobilních a částečně stálých domků, aby nám ukázala, kde budeme dnes spát. K mému překvapení jsme poprvé spali v mobilhausu, který měl uvnitř všechno, co člověk potřeboval. Rychle jsme si vzali od majitelky klíče, protože jsme chvátali do obchodu, který byl dva kilometry daleko a zavíral už za dvacet minut. Protože se Nizozemsko pyšní světovým exportem sýrů, byl obchod opravdu štědrý na jejich výběr. Nechyběly ani pulty s kvalitními uzeninami a voňavým pečivem. Cenově je to v Nizozemsku dražší než v Česku, ale najdou se i potraviny srovnatelné s našimi cenami. Při placení jsme měli problém s naší Mastercard kartou, protože obchod podporoval jen Maestro a jiné u nás méně obvyklé typy karet, takže Kuba musel platit vybranými eury. S Mastercard (a Visa také) kartou byl celkově v Nizozemsku problém, tak jsme většinu věcí platili hotově. 

Ráno jsme museli na Kubův pokyn vstávat na budíka, prý abychom něco stihli, kde musíme být na čas. Lith jsme opouštěli krátce po sedmé ráno. Po téměř dvou hodinách a trošce nervů, jak bude vypadat dopravní situace kolem Amsterdamu jsme dorazili do města Lisse. Kde jsme mi došlo, když jsem viděla velké tulipánové zahrady a nápis Keukenhof. Kuba zaparkoval auto, vzali jsme si batůžky a vyrazili ke vstupu. Tam jsem zjistila, že měl Kuba koupené lístky právě na devátou hodinu, proto jsme po ránu museli z ubytování odjet včas. Co mi později říkal, lísky mají platnost půl hodiny a pak propadají. Vstupné pro nás čtyři stálo cca 1500,- Kč včetně parkování. Zahrada byla obrovská a nabízela nekonečné množství tulipánů, narcisů i dalších květin. Všude šla cítit krásná vůně květin. Brzký příjezd měl i výhodu, že nebylo tolik narváno a byl tak klid si vše prohlédnout a vyfotit. Musím se přiznat, že jsem měla několikrát chuť si tulipány utrhnout, a vzít si je domů, protože právě tulipány jsou moje nejoblíbenější květiny. Kuba o mojí lásce k tulipánům ví, takže věděl, že návštěvou Keukenhofu mi udělá neskutečnou radost. I holkám se tam moc líbilo a nadšeně si vše fotily na své nové telefony. Uvnitř zahrady byl i větrný mlýn s vyhlídkou a kousek od něho byl i vodní kanál, po kterém si můžete zaplatit plavbu mezi přilehlými květinovými lány. Součástí zahrady jsou také tématické skleníky. Pro děti je tu velké venkovní hřiště s prolézačkami, lanovkou a pokud máte žízeň, nebo hlad jsou tu také stánky s občerstvením. Řada místních turistů si sem jezdí pro sazenice tulipánů na vlastní zahrady, což při ceně 12€ za jednu cibuli nás neoslovilo. Lepší to bylo v obchůdcích s typickými nizozemskými suvenýry ( např. dřeváky ), odkud jsme si odvezli pro nás povinnou magnetku a holky pohledy do školy. Zahradu jsme prošli za dvě hodiny, mezitím se u vstupu řadila několikametrová fronta lidí, takže jsme odcházeli včas. Keukenhof je specifický i tím, že je otevřený jen v dubnu a květnu, právě když květiny kvetou. Proto sem proudí mnoho turistů, aby si tuhle krásu stihli užít. Kuba i doma před cestou na náš roadtrip říkal, že Paříž se dá dělat kdykoliv, ale to co má v plánu má omezenou trvanlivost. Zpětně chápu, co tím myslel. Ano, Paříž lze vidět v červnu, ale zahrady Keukenhof těžko.

Klárka se týden před dovolenou doma ptala, jestli letos pojedeme k moři, kdyby jen věděla, že za týden u něho bude. Ráno u snídaně jsem se i Kuby ptala, jestli by šlo, abychom se k moři jeli podívat, když je od nás kousek. Pochopitelně to měl dávno v plánu a jen pokýval hlavou, že moře dnes uvidíme. Zamířili jsme do Den Haagu, který leží u Severního moře. V Den Haagu jsme byli jen chvilku. Na moři bylo pár plachetnic a nad hlavami nám létali rackové. Klasická mořská scenérie, jakou známe třeba z rumunské Constanty. Prošli jsme se tedy po nábřeží, poslouchali šumění vln. Voda byla studená, ale ani to nezabránilo místním otužilcům a i dětem si alespoň nohy smáčet. My v bundách a oni po kolena v ledové vodě.

Poslední zastávkou v Nizozemí, kam nás Kuba dovezl, byly větrné mlýny v městečku Kinderdijk, které jsou cca 15km od Rotterdamu. Větrné mlýny, kterých je tu 19, jsou na seznamu památek UNESCO. Vzhledem k nedostatku času jsme prohlídku mlýnů neabsolvovali, pouze jsme si pro příště "obhlédli terén", ať víme, jestli má vůbec cenu tomuto místu věnovat příště více času. V Kinderdijku jsme sehnali známky, takže holky ještě rychle napsaly a poslaly pohledy do školy, jak před odjezdem slíbily. Z Kinderdijku je to co by kamenem dohodil a kousek dojel do Belgie, kam jsme pokračovali dále.