TRAVEL | RUMUNSKO ♥

Na konci minulého článku jsem slíbila, že vám napíši o naší druhé cestě do Rumunska, kterou jsme absolvovali na konci srpna 2021.

Tu první, na začátku července si můžete přečíst kliknutím na tento odkaz.

Naší další cestu jsme zahájili předposlední srpnovou neděli. Tentokrát jsme do Rumunska nejeli přes Rakousko, ale Slovensko. Díky této cestě jsme si po delší době užívali panoramata Tater. Vždy se těším, až se nám postupně začnou cestou po dálnici směrem k Popradu ukazovat. Víme, že tentokrát na jeden zátah Rumunsko nestíháme, tak se vydáváme do města Tiszakanyár, které leží v Maďarsku. Tam máme objednané ubytování v malém penzionu Menyecskeház. Náš pokoj je čistý, útulně zařízený a výhodou je i parkoviště v areálu, který se večer zavírá. Pokud tu budete na vícero dní, tak penzion nabízí bazén nebo hřiště pro děti.

Ráno, co se probouzíme máme v plánu vyrazit na Ukrajinu, která je od našeho ubytování pár desítek kilometrů. Po cestě nás čeká jedno zpestření. Za městem Tiszamogyorós stojí přívoz přes řeku Tisu, na který po chvilce najíždíme autem a po pár minutách plujeme na druhý břeh. Holky jsou nadšené, že ač sedí v autě, plují jako na lodi.

Když dorazíme na maďarsko – ukrajinské hranice, tak si cestu na Ukrajinu rozmyslíme. Proč? Podle v tu dobu aktuálních informací můžeme na hranici stát v koloně i celý den. Jelikož jsme na Ukrajině chtěli holkám koupit vybavení do školy, tak příjezd po 18 hodině a déle, by nám byl k ničemu a spát jsme tam nechtěli. Proto jsme se rozhodli, že se nakonec vydáme do Rumunska už teď.

V Rumunsku jako první navštívíme město Satu Mare, kde kupujeme holkám věci do školy. Navštívíme stejné papírnictví, jako Kuba před dvěma lety, když byl v Rumunsku sám a tak nakoupení výbavy bylo na něm. Je to tam o pár stovek levnější než u nás, tak šel znova na jistotu. Když kupujete školní vybavení 2x, každá ušetřená koruna se hodí. My museli holkám koupit vše skoro nové, ať to byly školní tašky, penály nebo třeba vybavení na výtvarnou výchovu. Holkám se líbil batoh Love značky Herlitz, který do dnešního dne vypadá jako nový. Takže pokud máte cestu do Rumunska a máte děti školou povinné, určitě koukněte do místních papírnictví, kde můžete dětem koupit věci do školy za levnější peníz, než u nás. Po nákupech se vydáváme zpátky do nákupního centra, kde máme zaparkované auto. Tam si dáváme pozdní oběd ( já klasicky kvůli horku zeleninový salát s masem a vodu ) a vyrážíme směrem k městu Turda, kde máme koupené ubytování.

Turdu jsme v červenci navštívili primárně kvůli solným jeskyním Salina Turda. Tentokrát jsme solné jeskyně neměli v plánu, ale druhý den ráno jsme se jen chvíli prošli po centru. Byla to opravdu chvilka, protože nás čekal reparát naší cesty po nejkrásnější silnici světa Transfăgărășan.

Tentokrát jsme si řekli, že to zvládneme a sjedeme jí. Aby naše jízda byla úspěšná, tak jsme v autě měli kanystr s vodou a na radu našeho automechanika Honzy celou cestu otevřená okýnka a puštěné topení, aby se auto nezačalo vařit, jako tomu bylo při naší první cestě. Auto stoupá výš a výš, takže se nám krásně odkrývají panoramata Fagaraše, které jsou v nadmořské výšce 2042 m n. m. Na prvním odpočívadle se stánky kupuji magnetku a za pár korun obrovské trdelníky, kterými se krmíme po cestě nahoru. Během jízdy jsme nadšení a souhlasíme s Jeremym Clarksonem, že je tahle cesta ta nejkrásnější co jsme kdy viděli. Pokud chceme, aby naše cesta byla úspěšná, musíme občas na nějakém odpočívadle zastavit, aby si auto odpočinulo a během čekání si fotíme fotky na památku.

Po tom, co zdárně absolvujeme tuhle parádu, jedeme směrem k jezeru Vidraru, kde se nachází vodní elektrárna s rozhlednou a sochou Promethea. Rozhledna byla zdarma a tak jsme si řekli, že by byla škoda jí nenavštívit, abychom se na jezero Vidraru podívali ještě z výšky. Ještě než jsme vyšli na rozhlednu, došli jsme si koupit magnetky. Během vybírání té nejlepší mi začne usilovně pípat telefon. SOS! Co se to děje?! Text je napsaný rumunsky, ale jediné, co z toho rozlouskám je slovo medvěd. Slečna, která pracuje v suvenýrech nám v klidu říká, že někdo v okolí zahlídl medvědy, tak si máme dávat pozor. My medvědy bohužel, bohudík neviděli, jen jsme po cestě sledovali policii, jak kontroluje lesy. Když opouštíme jezero Vidraru, jedeme okolo pevnosti Poenari, které bylo sídlem hraběte Drákuly. Na hrad vede 1500 schodů, takže nadšení vyjít k němu opadá a jedeme pryč. Zároveň by to kvůli medvědům v okolí mohlo být nebezpečné.

Ubytování na dnešní noc máme ve městě Sebeș, který je kousek od města Alba Iulia, kde jsme byli v červenci. Po tom, co se ubytujeme v domě, který je rozdělen na několik bytových jednotek se jdeme najíst. V centru je vše překvapivě zavřené, takže Kuba nachází na Google restauraci Georgia, která je kousek od centra. Restaurace je prázdná a tak se nás hned ujme číšník. Během čekání na večeři se po zemi potulují králíčci, které hned zaujmou holky a kdyby mohly, vezmou si je domů. Večeře je výborná a finančně naprosto bezkonkurenční. Jen je škoda, že tak dobrá restaurace má ještě v prázdninovém režimu prázdno.

Jelikož jsme měli doma na víkend program, musela se naše cesta ubírat zpátky k hranicím. Ráno tedy opouštíme město Sebeș a jedeme na hrad Corvin. Proč znova hrad Corvin? Protože se nám na Hunedoaře tak moc líbilo, věděli jsme, že sem chceme znova při další cestě jet. Trochu nás zklamalo, že pán s gulášem v kotlíku tu ještě nebyl. Jinak tu bylo vše stejné, jako před měsícem, co jsme tu byli naposledy. Tentokrát jsme tady navštívili i muzeum útrpného práva, které se nachází naproti hradu. Muzeum je hezky udělané a ač jsme nevěděli jestli tam brát holky, tak jsem zpětně ráda, že tam šly. Holky byly fascinované mučícími nástroji a zajímalo je, na co se který používá. Zajímalo je i to, kde si dáme oběd. Ten jsme měli už z domova vybraný.

Chystali jsme se na oběd do pizzerie John, která patří bratranci našeho kamaráda, co pochází z Rumunska a žije už pár let poblíž Bechyně. Pizza byla fakt obrovská a jedli jsme jí ještě po cestě do Oradei.

Když jsme dojeli po celkem nudné cestě z města Sebeș do Oradei, ubytovali jsme se a chvíli si odpočinuli. Kubu k večeru napadlo vzít holky na nákup do hračkárny a zastavili jsme se i v centru. Tam jsem chtěla vidět secesní budovu známou jako Palatul Moskovits, která byla navržena v roce 1905 architektem Rimanoczy Kalman jr. Budova je krásná a určitě patří mezi top místa, co lze v Oradei vidět. Druhý den ráno nás čekala dlouhá cesta domů, jeli jsme už na ubytování, abychom se na zítřek dobře vyspali.

Když opouštíme Rumunsko, zastavujeme se ještě na nákup v Auchanu, který byl v maďarském městě Debrecin. Po tom, co si nakoupíme, jedeme směrem k Tokajské oblasti, kde si dáváme oběd v restauraci Halra Bor Étterem. Když jsme po obědě, čeká nás už jen cesta přes Slovensko k nám domů.