TRAVEL | LONDÝN ♥

Dnes vám chci povyprávět o našem posledním ''větším'' výletu, než začal světový blázinec, jménem koronavirus.

V listopadu 2019 jsme se podívali do Londýna – hlavního města Velké Británie.

Co si z tohoto výletu pamatuji se dozvíte kousek níže.

Do Londýna jsme letěli z letiště Václava Havla v Praze s leteckou společností Ryanair. Letadlo přistálo po necelých dvou hodinách na letišti London – Stansted, který se nachází asi 60 kilometrů od centra Londýna. Na tohle si dávejte pozor, když si vybíráte letenky, abyste nebyli překvapení, že jste přiletěli do ‚‚Londýna‘‘, ale jste od něj ještě pár desítek kilometrů daleko. Do Velké Británie jsme přiletěli těsně před Brexitem, takže proces dostat se od pasové kontroly do letištní haly netrval dlouho, jako tomu může být teď. Před naším odletem Kuba doma koupil místenky v autobuse, který nás měl dopravit z letiště přímo do Londýna. Ještě než jsme měli nastupovat, byl čas si koupit Oyster kartu, díky které jsme mohli využívat londýnskou hromadnou dopravu. Nabijete si tam určitý obnos a pak jen cestujete. Oyster karta se pak vrací, tak jí neztraťte. Vybrali jsme i nějaké britské libry, abychom je měli, kdyby se někde nedalo platit kartou. Při cestě k exitu jsme šli okolo Burger Kingu, kde si holky k večeři daly rybí prsty a hranolky, aby se navečeřely. Čas odjezdu autobusu se blížil a tak jsme se vydali ven k nástupišti, kde už čekali další pasažéři letadel, co přiletěli z různých koutů světa. Průšvih! Když už stojíme ve frontě, Klárce došlo, že si nechala svůj batoh na sedačce v Burger Kingu. Jelikož v něm měla oblečení, hračku a oblíbeného plyšáka, bylo jasné, že Kubu čeká rychlostní běh zpátky a my se modlíme, aby tam batoh ještě byl. Naštěstí zůstal tam, kde ho Klárka nechala, vzal ho a běžel k nám, takže jsme mohli rychle nastoupit do autobusu. Uvnitř autobusu se ukázalo, že místenky byly k ničemu a každý si sedá jak chce. Autobus zastavil na zastávce ve Stratfordu, kde jsme si počkali na autobus městské hromadné dopravy a jeli k hotelu Viking, který se nacházel v části Forest Gate, jen pár zastávek od zmíněného Stratfordu. V hotelovém pokoji, který nabízel postele, vlastní sociální zařízení, mini ledničku, free WiFi a televizi, jsme se unavení po nočním příletu ponořili do říše snů.

Druhý den ráno jsme si dali v hotelu snídani a vydali se na zastávku, kde nás měl vyzvednout slavný patrový autobus ( double decker ) a dovézt co nejblíže do centra. Když přijede, jdeme si sednout nahoru, abychom měli lepší výhled. Během jízdy vidíme pár míst, které známe z fotek, například London Eye, nebo krásná katedrála svatého Pavla. Když vystupujeme z autobusu, jako první jdeme navštívit Buckinghamský palác, kde bylo hodně lidí a viditelně na něco čekali. V první chvíli jsme si mysleli, že čekají na příjezd královny, ale nakonec tam lidé přešlapovali z místa na místo, aby viděli výměnu stráže. Holkám se výměna stráže líbila ( nejvíce koně a pánové v těch vtipných čepicích ), aby taky ne, když na ní čekaly asi půl hodinu. 

Když výměna stráže skončila, vydali jsme se přes Green park směrem k Trafaglar Square. Tohle náměstí si pamatuji ještě z učebnice angličtiny a jako malá jsem ho moc chtěla vidět. Na Trafaglar Squere si kupujeme svačinu v malém obchůdku a po pár fotkách pokračujeme dolů do metra. 

Kuba má v plánu nás vzít k místu, kam jako milovníci Harryho Pottera prostě musíte. Když jsem viděla zástupy lidí, došlo mi, že Kuba nejel na London North Eastern Railway sledovat vlaky, ale chtěl nám ukázat slavné nástupiště 9¾. Byla jsem nadšená. Vedle nástupiště byl obchůdek s tématikou Harryho Pottera, kde si holky koupily na památku plyšovou sovu Hedviku, s kterou usínají dodnes. Obchůdek nabízel i pláště, různá trička s hláškami z filmů, nebo i kouzelné hůlky. Počítejte ale, že cenově je to dražší, než třeba na českém e-shopu. 

Když opouštíme nádražní stanici, čeká nás návštěva britského muzea. Ještě než do něho  vstoupíme, jdeme si koupit suvenýry na památku. Pořád mám před očima hračku britského premiéra Borise Johnsona, jak se mu vtipně kývá hlava, nebo kalhotky s fotkou královny Alžběty II. Britské muzeum bylo obrovské a uvnitř se ukrývalo několik druhů expozic. Holkám se líbily mumie a já vzpomínám, že tam měli krásné sochy. Kdyby se člověk chtěl každé expozici detailněji věnovat, jsme tam asi týden v kuse. Začali nás už bolet po celém dni nohy a tak jsme se vydali na zastávku, že pojedeme směrem ke Stratfordu, kde nasedneme na další autobus a pojedeme na hotel. 

Jelikož se blížil adventní čas, byl Londýn už na mnoha místech vánočně vyzdobený a tak město vypadalo ještě krásněji. Holky si při čekání na autobus ještě stihly zatancovat u místního umělce, který hrál píseň Hallelujah.

Máme před sebou poslední den v Londýně. Večer nám letí letadlo zpátky do Česka a tak ještě než odletíme, máme v plánu navštívit dvě místa. Zabalíme si, odhlásíme se z hotelu a vyrážíme. Prvním místem, co se chystáme vidět je London Bridge, který byl největším lákadlem, proč chci vlastně Londýn vidět. Byl přesně takový, jako na fotkách. Holkám jsme i říkali, že most je zvláštní tím, že se kvůli lodní dopravě na nějakou chvíli přelomí, aby tudy mohli proplout lodě. Kuba koupil i vstupenky dovnitř mostu, kde byla popsána právě historie London Bridge, pro děti tam měli připravenou hru, aby se o mostu něco dozvěděly zábavnou formou a také tam na nás čekala jedna zajímavá věc, která se holkám moc líbila. Jaká? Mohli se procházet po proskleném vrcholku mostu a pod jejich nohami jezdili auta a lidé vypadali jako mravenci. Byl to pro holky velký zážitek a pro mě upřímně taky. Byl tu i krásný výhled na řeku Temži a část Londýna. 

Když jsme se po London Bridge prošli, tak jsme se vydali směrem k Westminster Abbey. Chtěli jsme vidět i slavný Big Ben, ale byl v té době rekonstruovaný a jít k němu blíže by byla ztráta času. Abychom se dostali včas na letiště, naše procházení po Londýně jsme museli okolo 16 hodiny ukončit a nasednout na transferní autobus.

 

Ten nás dovezl zpátky na letiště London Stansted, kde jsme za pár hodin vzlétli do vzduchu a okolo půlnoci přistáli na letišti Václava Havla. Z letiště nás odvezl Uber na hlídané parkoviště kousek od Metropole Zličín a mohli jsme jet domů.

V dalším článku se vrátíme zpátky v čase do srpna 2021, kdy jsme podruhé byli v Rumunsku a je škoda se o tuhle cestu s vámi nepodělit. 

Blog byl delší dobu na druhé koleji, tak to chci teď změnit. Tak brzy ahoj.