TRAVEL | ITÁLIE ♥

Je to tu! Je pátek, 24. února 2023 a od doby, kdy naše dcery rozbalily jako vánoční dárek tričko s nažehlenými motivy Prahy, letadla, Říma a otazníku, uběhly už dva měsíce. Tentokrát se holky nemohly dočkat. Je to přece země jejich oblíbených špaget, pizzy, tiramisu, gelata, no a pro mě nejvíc sexy mužů na světě. Od Londýna s letenkami za 260 Kč (tam i zpět pro jednoho) uběhly již tři roky. Od té doby nás ceny letenek z Prahy neoslovily, nebo to nebyly zajímavé destinace, nebo nám nevyhovoval termín, případně podmínky vstupu kvůli covidu. Až do podzimu, kdy se podařilo Kubovi koupit Řím na týden v jarních prázdninách za 720 Kč (tam i zpět pro jednoho), takže nás nečekala dlouhá cesta na letiště jako obvykle.

Kuba mi už doma sdělil plán, že první dny v Itálii ještě do Říma nepojedeme, protože to má v plánu až na poslední dny našeho týdenního pobytu. Bylo mi divné, že bychom jen na jedno město měli celý týden a upřímně jsem si nedovedla ani představit, co budeme v Římě tak dlouhou dobu dělat. Když jsme po sedmé hodině večer přiletěli s leteckou společností WizzAir na letiště Leonarda da Vinciho ve Fiumicinu, šli jsme si hned pro auto, které měl Kuba dopředu zarezervované. Musím uznat, že vyznat se, kudy to máme vlastně k půjčovně jít, byl celkem oříšek. Naštěstí jsme po chvíli kancelář půjčovny aut našli, tak Kuba zařídil formality, zchudl o 10 000,- Kč depozitu za auto a během pár minut jsme si přebírali auto. Hned jsme jeli do penzionu Emotions, který je nedaleko letiště Leonarda Da Vinci, aby na nás paní hostitelka nemusela dlouho čekat a my si od ní mohli převzít klíče od pokoje. Hostitelka na místě ale ještě nebyla, tak dala po WhatsAppu Kubovi instrukce, abychom si do pokoje mohli dát zavazadla a zabydlet se. Prázdný žaludek se už ozýval, tak jsme před příchodem hostitelky rychle zajeli do nedalekého obchodu koupit večeři než budou zavírat. Když jsme se v pokoji navečeřeli, dorazila i hostitelka, takže jsme s ní vyřídili formality a dokoupení snídaně na ráno, která stála na západní poměry velmi příjemné 2€ na osobu.

Ráno na nás čekala typická italská snídaně. Ta obzvlášť vyhovovala holkám, protože Italové snídají sladké. Zapíjeli jsme to černým čajem, ke kterému nám maminka hostitelky přinesla čerstvě ukradený, respektive utržený citrón ze sousedova stromu. Prostě jen tak na konci února vyběhla na zahradu penzionu a utrhla u sousedů citrón. Asi nemá cenu zmiňovat, že se chuťově i vůní s citrony z našich obchodů nedal srovnávat.

Ještě večer vymyslel Kuba itinerář, který chce první den v Itálii stihnout. Úkol byl jasný, nestrávit cestou v autě celý cen, ale přesto něco zajímavého a ideálně zadarmo vidět. Takže jsme se vydali do města Subiacu, které leží nějakých 70km východně od Říma. Důvodem, proč jsme jeli právě na toto místo, byl klášter svatého Benedetta, který je z části zabudovaný ve skále a trošku mi připomínal Predjamský hrad ve Slovinsku. Povedlo se nám stihnout poslední prohlídku kláštera, než se kvůli obědové pauze uzavře. Jakmile vcházíme do kláštera, otevírá se před námi pohled na zdi plné malovaných fresek a několik soch se svatými. Je to nádhera a pastva pro oči. Na co ale nezapomenu je skupina jeptišek, které se do kláštera také šly podívat a byly nadšené, když se mohly fotit u sochy Ježíše Krista. Dlouho jsem nic tak roztomilého neviděla. Jeptišky se smartphony v rukou vypadaly jak japonští turisté v Krumlově. Klášter jsme prošli za dvacet minut a mnichovi, který seděl u východu jsme do kasičky přispěli dobrovolným vstupným. Vstup do kláštera je zdarma, a tak je tedy na vás, zda klášter podpoříte, nebo budete Alan Harper a nedáte nic.

Od kláštera svatého Benedetta, a po obědě v pizzerii Baroni Tavola Calda v Affile se přesouváme 80km k archeologickému nalezišti Norba, ležícímu kousek od města Norma. Norba dříve sloužila jako pevnost střežící Pomptinské bažiny nebo také jako místo k zadržování kartágských rukojmí a následně byla na konci roku 82 př. n. l. zničena Sullovými jednotkami. Teď už jen vidíte zbytky příbytků a nádherný výhled na okolí. Procházka archeologickým parkem zabere tak půl hodiny a je zdarma. U vstupu se nachází parkoviště a nějaká budova infocentra, která byla ale aktuálně opuštěná a v rekonstrukci. Tak třeba v hlavní turistické sezóně budete mít štěstí a bude otevřeno.

Když jsme si prošli Norbu, tedy spíše to, co po ní zbylo, vydali jsme se autem směrem k západnímu pobřeží. Po cestě jsme měli město Anzio, takže jsme si mohli odškrtnout další moře na seznamu, které jsme v životě viděli - Tyrhénské. To nepřekvapivě vypadalo úplně stejně, jako ty předchozí, které jsme už viděli.

Klárka se začala dožadovat gelata, takže Kuba těsně před návratem na ubytování přibrzdil v Il mare del gellato v Ostii, kde jsme si pořádně dali do nosu. Po návratu na ubytování Kuba důrazně doporučil, že bychom měli jít brzy spát. Později jsem pochopila, proč to říká.

Co se dělo následující čtyři dny se dočtete v tomto článku. Pokud vás zajímá jen Itálie, směle pokračujte dál ve čtení.

Ve středu 1. března 2023 se vracíme zpět v odpoledních hodinách. To je dobré, protože je venku teplo, světlo a otevřené restaurace s jídlem, protože po brzkém raním vstávání a předražených svačinách na letišti máme už hlad na pořádnou porci jídla za rozumnou cenu. Bohužel jsme se trochu zdrželi na celní kontrole, takže jsme autobus o 10 minut nestihli. Je dobře, že před odletem Kuba nekoupil online jízdenky na nejbližší čas po příletu, ale koupil jízdenky až v letištní hale ve Fiumicinu. Byla by škoda, kdyby propadlo 36€ kvůli 10 minutám. Autobus do Vatikánu, abychom nemuseli jezdit dopravou nebo taxíky jezdí každou hodinu. Těch 45 minut už vydržíme. Cesta do Vatikánu trvá něco přes půl hodiny a zastavuje u východní části Vatikánu na Via Crescenzio u severního cípu Andělského hradu. Po výstupu z autobusu zaplouváme do postranních ulic směr Vatikán a míříme směrem k ubytování. Hlad je ale silnější než touha po posteli, takže na základě recenzí vybíráme bistro EGG Pasta Fresca. Venku začalo pršet a bistro je uvnitř supermalé. Naštěstí tam nikdo nebyl, takže jsme se dovnitř vešli. My s Kubou jsme si dali těstoviny carbonara a holky boloňské. Cena za 4 porce 30€. Bistro nabízí návštěvníkům volbu typu těstovin, my volíme netradičně penne, které byly výborné a velmi syté. Po jídle už spěcháme přímo přes Svatopetrské náměstí k ubytování, kde na nás čeká „Simone“. Když Simone Kuba spatřil, zažil lehčí zklamání. Simone byl muž, nikoliv nějaká sexy Italka. Hold není Simone jako Simone. Brzké ranní vstávání se na nás podepsalo, takže jsme se rozhodli, že si po celém dni chvíli odpočineme a vyrazíme do města až za tmy.

Po odpočinku, jsme vyrazili na večerní procházku Vatikánem. Ubytování bylo jen několik ulic od Vatikánu, který byl překvapivě prázdný, což bylo dáno špatným počasím. Bylo po dešti, chladno a větrno. Přesto jsme od Svatopetrského náměstí prošli přímo přes Via della Conciliazione až k Andělskému hradu. Člověk si v tu chvíli připadal jako Tom Hanks ve filmu Andělé a démoni při večerní honičce ulicemi Říma.

Cestou jsme ještě nakoupili něco k večeři a dali si další gelato. Tentokrát v L’Arena del Gelato, kde byla výborná zmrzlina, široký výběr a konečně nikde není problém platit kartou.

Před námi je poslední celý den našeho výletu a plán máme jasný – Řím! Předpověď počasí nás strašila, že bude prakticky nonstop pršet. Naštěstí až na kratší přeháňku předchozí večer je dobré počasí, takže deštníky si půjčovat nemusíme a vyrážíme do trafiky koupit lístky na MHD. MHD je v Římě mírně chaotická, ale autobus 64 stojí ve vedlejší ulici a bez přestupu nás za 1,5€ na 100 minut doveze blíž k památkám uvnitř Říma. Projdeme pár úzkých ulic a před očima se nám zjevuje první bod našeho seznamu, asi nejznámější fontána v Evropě - Fontana Di Trevi, která se nachází na náměstí Piazza di Trevi. Náměstí je malinké, vlastně je to jen ulice dokola obrovské fontány, která je součástí Paláce Poli. Ač jsme nebyli na tomto místě v hlavní turistické sezóně, bylo okolo fontány dost lidí, kteří se fotili snad ze všech úhlů a někdo sem tam vhodil do fontány minci s tajným přáním. Naše holky už vymýšlely, jak z té fontány blýskající se eura vylovit a za co je utratit. To jsme jim vzhledem k přítomnosti policie, která okolí památky monitoruje nedoporučili. Spatřit Fontánu Di Trevi byl pro mě sen od doby, kdy jsem viděla film Sabrina jede do Říma. Jsem ráda, že jsem měla možnost jí vidět a vyfotit se u ní. Nedokážu si představit, jak bych si u ní udělala fotku v hlavní turistické sezóně, když by kolem bylo několikanásobně víc turistů.

Nedaleko Fontány Di Trevi se na náměstí Piazza di Spagna nachází další Fontána della Barcaccia. Nad ní už se tyčí kostel Santa Trinità dei Monti ke kterému vedou barokními Španělské schody, na kterých už je pár let zákaz sezení, protože lidé zabraly většinu místa a nešlo po nich tak chodit. Samozřejmě Kuba řekl, že musíme nahoru, takže nás čekal výšlap až ke kostelu.

U kostela je zastávka minibusu číslo 100, který nás doveze na Piazza Del Popolo, tedy Náměstí lidu. Piazza Del Popolo je velké kruhové náměstí s pěší zónou. Dominantou náměstí je jeden ze třinácti starověkých obelisků Flaminio, který se základnou dosahuje výšku 36,5m. Součástí základny jsou Lví fontány, v originálu Fontana dei Leoni s motivy lvů. Náměstí samo o sobě je ale prázdné, takže naskakujeme zpátky na autobus číslo 100 a posouváme se blíže ke Koloseu.

Z autobusu vystupujeme na Piazza Venezia, kterému dominuje památník Altare della Patria, česky Oltář vlasti s hrobem neznámého vojína. Tento národní památník je vytvořený k památce prvního krále a sjednotitele Itálie – Viktora Emanuela II.

Čím blíže jsme Colosseu, tím více lidí cestou potkáváme. Už doma jsme se rozhodli, že vstup do Colossea platit nebudeme. Nejde ani tak o cenu vstupného, jako o čekání v dlouhých frontách, které jsou bohužel i typické prakticky pro jakoukoliv návštěvní dobu. Lístky s přednostními vstupy do památek jsme nekupovali. Rádi jsme flexibilní, často měníme program dle nálady nebo počasí. Kdybychom náhodou museli změnit plány, nepřijdeme tak o poměrně velké částky za vstupné. Proto se koukáme na tuhle dominantu Itálie a staré antiky jen zvenčí. Pro mě, Klárku a Kubu je to po Pule druhé koloseum, které vidíme. Teď zpětně bych řekla, že v Pule je kousek hezčí, ale je to možná i tím, že v Pule si koloseum zachovalo svůj původní účel a konají se v něm kulturní akce. Nestalo se tak jen turistickou atrakcí. Oni vůbec Italové mají na turisty takovou rozdvojenou osobnost. Na jednu stranu je turisti obtěžují a nejraději by je úplně zrušili, na druhou stranu je umí ždímat do posledního eura. Ať už se jedná o sumy za vstupné do památek, městské taxy nebo třeba nyní i 10€ za samotný vstup do vnitřních Benátek. Podle předpovědi počasí mělo pršet a zároveň byl čas oběda, takže skvělá příležitost se jít najíst a nezmoknout. 

Vcházíme do pizzerie La Prezzemolina, kde vybíráme z typických italských pizz – ty jsou účtované na váhu. Před vámi je za sklem několik druhů pizzy o velikosti pečícího plechu. Takže docela nezvykle nejsou kulaté, ale hranaté. Obsluha drží v ruce něco mezi zahradními nůžkami a nůžkami na živý plot a kousek pizzy stříhá přímo podle toho, kolik si jí řeknete.

Po obědě se pokračujeme na náměstí Piazza della Rotonda. Na něm stojí Pantheon - starověký kruhový chrám. Patří k nejzachovalejším antickým chrámům na světě. Po celkem rychlé a krátké frontě vcházíme do chrámu a spatřujeme několik soch a hrobku Rafaella Santi. Jsou zde pohřbeni i králové Viktor Emanuel II. a Umberto I. Pantheon je asi jediná památka v Římě, která je zdarma. Podle čerstvých zpráv se i tohle má brzy změnit a turisté budou muset z kapsy vytáhnout 5€. Inu, ždímání turistů se rozšiřuje. Pantheon je hezký, udržovaný, ale asi bych nechtěla stát v parném létě frontu, protože po zpoplatnění se plynule pochodující jednosměrně procházející dav zastaví, vzniknou vleklé fronty a vy ještě zaplatíte 5€ za památku, která je vlastně velkou kruhovou místností, kterou máte tak za 10 minut prošlou.

Poslední místo, které v Římě během denní city tour navštěvujeme je náměstí Piazza Navona, které je kousek od Pantheonu. Kdo viděl film Andělé a démoni, měl déjà vu, jak Tom Hanks z jedné fontány zachraňuje topícího se kardinála. 

Už jsme celkem unavení, tak nasedáme na MHD a jedeme zpátky do Vatikánu, abychom si na ubytování odpočinuli. Ještě před tím, než dojdeme na ubytování, zastavujeme se přímo na Svatopetrském náměstí v maringotce vatikánské pošty, odkud dcerky posílají pohledy panu učitelovi a spolužákům jak z Říma, tak i z Vatikánu. Je zajímavé psát pohled a před očima mít balkón, na kterém vystupuje při bohoslužbách sám papež. My papeže osobně nevidíme, ale vůbec nám to nevadí. Místo toho vidíme kopii Charlieho Harpera, herce Charlieho Sheena, který pracuje na malé pobočce pošty ve Vatikánu.

Na večeři jedeme do restaurace PastaEat v centru města. Ona to není ani klasická restaurace, stejně jako EGG pasta ze včerejška. Lepším označením by byl italský fast food. Něco jako kdybyste si u nás došli na svíčkovou, kterou vám během 10 minut připraví kuchař na pánvi přímo před vámi. Typově to odpovídá prodejcům kebabu, které znáte od nás. PastaEat má výborné recenze a velký výběr špaget. Opět stylem, že si vyberete, který typ těstovin ke své oblíbené omáčce chcete a můžete si tak jídlo nakombinovat podle svých chutí. My s Klárkou si objednáváme špagety Carbonara a Kuba se Štěpou boloňské špagety. Máme možnost se dívat na kuchaře, jak připravuje čerstvé špagety a už se těšíme, až je ochutnáme. Páni! Ty byly tak výborné a opět díky parmezánu syté, že nelze ani sníst celou porci. Po večeři se projdeme ještě okolo Andělského hradu a jdeme s dalším gelatem ze stejné gelaterie jako včera směrem k Vatikánu na ubytování.

Ráno v pátek 3. března 2023 už bohužel na nic nemáme čas. Odlet je kolem 12. hodiny, na letišti musíme být už v 10, autobus odjíždí z Vatikánu po 9. hodině a k tomu má ještě 20 minut zpoždění. Víc než poslední ranní procházku přes Svatopetrské náměstí po cestě z ubytování a posledních pár fotek z náměstí nestíháme.

Řím byl pro mě daleko hezčí než Paříž, kde jsme byli před rokem. Bála jsem se, že to v Římě bude stejné jako v Paříži s wow efektem, který v Paříži hrozně rychle vyprchal a zbylo jen zklamání. Ne, Řím je hezký jak na první, tak na druhý pohled. Jediné co mě překvapilo bylo, že v okolí Říma byl neskutečný nepořádek a hromada poházených odpadků v ulicích. Řím sám o sobě byl vcelku čistý, včetně všech ulic, kterými jsme měli možnost procházet nebo projíždět. Naproti tomu, když jsme v první části výletu projížděli okolí Říma, jakoby si někdo z toho okolí udělal popelnici a chodil tam vyhazovat všechny odpadky z Říma. Ulice měst hlavně podél Tyrhénského moře byly opravdu hodně znečištěné a silnice byly v horším stavu než v Rumunsku. Chvílemi cestování po venkovském Laziu připomínalo projížďku Ukrajinskými silnicemi.

Pokud máte možnost, navštivte Řím, protože jak se říká ‚‚Všechny cesty vedou do Říma‘‘. A teď už jen otázka, kam poletíme příště? To Kuba vyřešil ještě na letišti v Římě, když si zkracoval nudu při čekání na odlet hledáním levných letenek. Takže už brzy zase budeme všichni ve vzduchu a ve světě...