MY NOTEBOOK | DĚKUJI

Jak začít? Tuhle otázku si pokládám už od víkendu. Několikrát jsem si otevřela prázdný list příspěvku, abych vám konečně mohla napsat pár řádek. Kdykoliv jsem se rozepsala, pak mi prst stlačil klávesu backspace a opět bylo prázdno. Už jsem si ale řekla, že je na čase konečně tento článek napsat. Nevím, co od něho očekávám. Vypsat se ze svých pocitů? Napsat vám manuál, jak mě složit? Netuším, jak to dopadne. Rozhodně to ale zkusím.

Venku už pomalu začíná podzim, do uší mi hrají písničky The Chainsmokers, piji vychlazený ledový čaj a vzpomínám nato, co jsem o prázdninách prožila. Bylo toho mnoho. Ne Niky, neodbočuj od tématu.

Za poslední dobu mám pocit, že lidé naprosto přesně vědí, jak bych se měla chovat, jak vypadat, co dělat nebo co vůbec nedělat. Svůj život sdílím na sociálních sítích i na blogu. Veřejně se ukazuji, ale to přeci nedává právo těm druhým, aby to brali jako pokyn k mé kritice. Jakým právem určují, co mám v životě za povinnosti. Má jediná povinnost je někdy zemřít. Nevím kdy, ale rozhodně si nebudu v mém vyměřeném čase rozhodovat od cizích lidí jak žít. Já taky neřeším to, co oni dělají. Ne, že by mi to bylo jedno, ale nemám právo zasahovat někomu do jejich života. 

Vím přesná jména lidí, co vědí jak bych měla žít. Je ovšem k politování hodné, že oni nežijí, ale přežívají. Pochopím, že nemám jen fanclub, ale i lidi, kterým lezu krkem. Co mě ale naprosto štve, když do toho zatahují i mou rodinu. Jak by asi bylo jim, kdybych hledala každičkou chybu co někdo z jejich rodiny udělá. A pište si, že by těch chyb bylo. Nehledám je, protože oproti nim jsem dospělá. Vymanila jsem se z puberty, kdy bylo hlavním cílem se druhým vysmívat. Já v tomto případě věřím na karmu. Sama bych byla zvědavá, kdyby to co ony ( většinou jsou to bohužel osoby ženského pohlaví ) předvádí by musely řešit u svých dětí. Bohužel, většinou to tak bývá.

Když jsem pokládala na Instagramu Q&A. Jednou z nich byla otázka, jak se vypořádávám s kritikou. Takže tady máte mou odpověď.

S konstruktivní kritikou ohledně pravopisu dobře. Jsem ráda, když lidem záleží, aby bylo někde správně napsané měkké nebo tvrdé í/ý. Nebo poukáží na to, že mi někde vypadlo slovo. Tohle beru naprosto v pořádku a jsem za to ráda.

S kritikou jít a daného člověka ponížit a ublížit mu se vypořádávám teď už s klidem. Dříve to zamrzelo, ale do pohody jsem se dostala i ve chvílích, kdy ony osoby stojí vedle vás a nemají ''koule'' jít a říct to co píší na sociální sítě do očí. Stalo se mi to už několikrát, dokonce některé šly a raději přešly na protější chodník. V tu chvíli se mi ukázalo, jak se každý chová odlišně v realitě a právě na sociálních sítích. Vidím to i u jiných blogerek/youtuberek. V komentářích mají negativní komentáře od jedné osoby, ale pak se vůbec neštítí a když mají například nějakou soutěž jít a zapojit se do ní. Svědomí nulové.

Na závěr chci jen říct, že pokud si myslíte, že víte jak mají žít ostatní lidé, je škoda, že u sebe to absolutně nevíte. Já vám přeji, aby vám Ježíšek nadělil pokoru a slušné chování, protože bez něj budete žít chudý a prázdný život. 

P.S. Děkuji všem těm lidem, že mě posouvají k mému psychicky lepšímu já. 

PŘEJ A BUDE TI PŘÁNO
.
.
.

0 Komentáře