TRAVEL | MARIÁNSKÁ TÝNICE, KRALOVICE, TEPLICE, BLATNÁ, TEREZÍN & PLOSKOVICE

Krásný páteční večer všem čtenářům. Dnes tu mám pro vás další cestovatelský deníček a jelikož se toho událo za poslední dobu mnoho, spojím vše dohromady. 
Minulý týden jsme jeli s Panem Božským a Klárkou do Kralovic, které jsou nedaleko Rakovníka. Do tohoto pro nás neznámého kraje nás zavedla potřeba návštěvy českého výrobce s přívěsy MARO. Ještě během jízdy jsme přemýšleli, co okolo Kralovic je k vidění. Vzala jsem do ruky telefon a dala server kudyznudy.cz a ten nám doporučil nedaleké poutní místo - Mariánskou Týnici. Podle fotek vypadalo zajímavě, tak jsme si řekli, že tam pojedeme. Dokonce byla od Kralovic vzdálená jen nějaké 3 kilometry. 

Když jsme dorazili, čekalo na nás celé volné parkoviště. S podvalem přímo ideální. Překvapením bylo, že i přes zimní sezónu a prázdné parkoviště bylo muzeum otevřené. Zazvonili jsme na zvonek a otevřela nám místní průvodkyně. Původně jsme měli v plánu jen koupit si magnetku a jet, ale paní nám nabídla prohlídku muzea s návštěvou kostela, který je spojený právě s muzeem. Souhlasili jsme a tak nás požádala o 100,- kč za mě a za Pana Božského. Klárka ( 4 roky ) neplatila nic. Jako bonus jsme si mohli vybrat mezi audioprůvodcem a klasickým tištěným. Vyhrál ten audio. V celé expozici muzea a v kostele je možnost focení. Nedoporučuji si nosit velkou krosnu, jelikož před vstupem jste požádání odložit si své věci do skříňky. 
V expozici se nacházela projekce rekonstrukce muzea, obrazy Santiniho, křesťanské sochy, církevní předměty, ale i výstava klasického života na vesnici za dob dvacátého století. Zavítat jste mohli do krčmy, ke kovářovi nebo do obecné školy. Mě nejvíce se líbil opravený kostel s dveřmi do ambitu, který v sobě ukrýval kašnu a malé záhonky s květinami. 
V muzeu jsme strávili asi hodinu, když se začal hlad hlásit o slovo. U východu jsem se zeptala místního ''asi'' faráře, kde v Kralovicích se dá dobře najíst. Ten nám doporučil Hotel Prusík. Rozhodli jsme se poslechnout a na jídlo jsme se zastavili tam.
Přivítala nás milá slečna servírka a podala jídelní lístek. Během chvíle jsme měli vybráno. Všichni hovězí vývar s játrovými knedlíčky, Pan Božský vsadil na tatarský biftek, Klárka měla chuť na palačinku a já si dala gnocchi s kuřecím masem a smetanou. Během jídla se Pan Božský rozhodl zajet i do Teplic, pro další auto do našeho vozového parku. Já jako podporující přítelkyně ho ráda na jeho nákupech doprovázím, tak jsem kývla a vyrazili jsme.




V Teplicích jsme se sešli s prodávajícím, koupili, naložili auto na podval a zaparkovali poblíž centra města. Díky Bohu za Albert a rozsáhlé parkoviště. Cíl byl jasný - získat další magnetku do naší sbírky. Na internetu jsme našli nejbližší prodejnu a to Visit Teplice. Teplice v poslední době nejvíce proslavil politik Dominik Feri, tak jsem se zeptala, zda i tuto teplickou ikonu mají na magnetce. Paní v infocentru asi není fanynka Feriho nebo politiky samotné a tak suše odpověděla ''Ne, nemáme.'' Zaplatili jsme a přesunuli se na náměstí, kterému dominuje teplický zámek a morový sloup nejsvětější trojice. Prošli jsme se a šli pomalu zpátky k autu. Ještě než jsme k němu došli naše kroky vedli do obchodu Galerie Teplice. Pan Božský měl telefonát s kamarádem a my s Klárkou mezitím zašli do prodejny Albi, kde jsem si koupila dvě nové svíčky - Třešňový květ a Kokosové pohlazení. Obě moc příjemně voní, takže je doporučuji. Lze je zakoupit i u nich na e-shopu.
Posledním výletem v minulém týdnu byla Blatná. Pan Božský si jel vyzvednout pneumatiky a napadlo ho spojit příjemné s užitečným. Blatná je nejznámější díky vodnímu zámku a ten mám na svém ''travel wishlistu''. Prvně jsme si dali v Blatné oběd na náměstí, konkrétně v pizzerii Casa Verde. Objednali jsme si vývar a pizzu. Obojí bylo moc dobré. Po půl hodině jsme se přesunuli k zámku.
Abych byla upřímná, tak zámek mě zklamal. Nevím, čím to bylo. Asi jsem od Blatné čekala něco ''více''. Daňci byli zalezlý, zámek mi přišel v celkem zanedbaném stavu a tak nějak jsem si říkala ''To je jako ono?'' Byli jsme tam chvilku a řekli si, že už pojedeme raději domů. Doma jsem se rozhodla, že dám Blatné šanci ještě v létě, až bude lepší počasí. Nakonec jsem ráda, že jsme se nevydali jen na zámek, ale hlavně pro ty pneumatiky. Bylo by mi líto nafty a času, který jsme mohli investovat jinde a jinak.
Tento týden jsme měli cestu do Litoměřic. Jakoby kamenem dohodil je to do Terezína, který sloužil jako pevnost a koncentrační tábor v druhé světové válce. Nevychytali jsme bohužel čas a brzy zavírali. Vstupné pro nás všechny bylo něco okolo 400,- kč a jestli to máme prolítnout, je to upřímně škoda peněz. Takže přímo do tábora se podíváme buď na jaře nebo v létě. Upozorňuji, že v tomto období se prý parkovné neplatí. U vchodu nám slečna doporučila muzeum ghetta přímo na náměstí v Terezíně. Rozhodli jsme se jí poslechnout a během chvíle jsme zaparkovali a vyrazili. Uvnitř muzea nás přivítala milá paní průvodkyně. Řekla nám kde co můžeme najít a šli jsme.
V muzeu bylo plno kreseb uvězněných dětí, dopisů svým blízkým, které nemohli vidět, pár osobních věcí a hlavně seznamu vězněných dětí. To jsem měla upřímně slzy v očích. Provedení muzea bylo přehledně udělané. Chodbami se prolínaly i hlasy přeživších s kterými dělali po letech rozhovory. Muzeum jsme si prošli během půl hodiny ( na mém youtube kanále najdete i krátké video ). 
Člověk se kterým se měl Pan Božský v Litoměřicích sejít se měl vrátit až za hodinu a tak jsme vyrazili ještě do nedalekých Ploskovic. V nich se nachází známý ploskovický zámek, který je velmi oblíbený u filmařů. Vidět jste ho mohli například v poslední vánoční pohádce české televize Nejlepší přítel ze Zdeňkem Piškulou nebo sloužil jeho interiér pro točení seriálu První republika s Veronikou Arichtevou a Jánem Koleníkem. V lednu byl otevřený jen zámecký park a to do 18 : 00. Prošli jsme se parkem a i když se smrákalo bylo tam moc krásně. Určitě bych se tam vrátila časem zpátky. Splnila jsem si i další bod ze svého '' travel wishlistu ''. Domů jsme přijeli okolo jedenácté večer a výlet si moc užili i díky nočnímu dobrodružství v Praze. 
Uff, to toho člověk za pár dní projel a viděl. Děkuji za možnost být tak často na cestách. A co mě čeká teď ? Počítání neštovic, podporování Pana Božského v jeho novém koníčku, naslouchat co říká Martínek o robotovi, kterého od nás dostal k Vánocům a já? Já to vidím na to brusinkové Frisco, co se mi chladí v nové americké lednici a budu koukat na úžasnou dvojici Alana a Charlieho Harpera. 

Mějte se krásně.

S láskou vaše Niky.









0 Komentáře