Ten pocit, když se vám začne plnit životní sen a náhle vám zůstanou jen oči pro pláč. S Jakubem jsme se chystali na romantický víkend v Paříži, jenže osud tomu chtěl jinak.
Asi hodinu jsme zkoušeli vše možné, aby se auto rozjelo. Nic. Pak nám zastavil u silnice asi padesátiletý Francouz s manželkou. Jelikož Francouzové upřednostňují jen svůj jazyk a považují ho za světový, anglicky neuměl ani ''ň''. Ale ještě že existují Google překladače. Jakub už nejspíše přišel na příčinu. Rozbitý alternátor. Během pár minut zastavilo druhé francouzské auto a z něj vyšel asi pětatřicetiletý Francouz opět s manželkou, která za tu dobu co jsme s ním konverzovali vykouřila snad deset cigaret. Krkolomně nám vysvětlil, že alternátor je kaput a hned ukazoval cenu nového v eurech. Měli jsme štěstí, že zastavil místní automechanik. Auto jsme odvezli do jeho garáže a dali nabíjet. Byly tak ochotní, že nám našli i místní hotel B&B. Dovezli nás tam, my dva se ubytovali a šli si odpočinout po tak psychicky a fyzicky náročném dni. Usínala jsem s pocitem, že Paříž je v háji a budeme vůbec rádi, že dojedeme zpátky do Čech. A taky že jo.
Vyrazili jsme teda zpátky do Čech. Výhodou bylo, že se ve Francii a Německu nemusí svítit a tak jsme si šetřili baterii. Když jsme přejeli české hranice neskutečně se nám ulevilo. Auto se rozhodlo nám cestu ještě zkomplikovat a tak jsme zůstali stát v Plzni, kam pro nás dojeli moji rodiče s bráchou. Celý výlet byl za námi a upřímně, ještě teď co píšu tyto řádky mě všechno mrzí. A o to více, že Paříž mě minula o 180 km a 900,- kč za alternátor.
A co vám? Stal se nějaký karambol na cestách?
0 Komentáře
Máte chuť okomentovat tento článek ? Po odeslání bude zaslán nejdříve ke mě.