MATOUŠKOVI ♥

Měsíc v roli paní Matouškové. Jak probíhal náš svatební den? To si můžete teď přečíst.


Je něco kolem půl jedné ráno, koukám na lampu, která osvětluje bechyňské schody. V hlavě jsem myšlenkami na místě konání svatby, zda je vše tak, jak má být. Oči se mi zavírají v jednu ráno a snad po hodině se probouzím a kontroluji čas, zda jsem nezaspala. Probouzím se v 5:30 a už se mi nedaří usnout. Stoupám si k velkému balkonovému oknu a pozoruji bechyňský klášter, který z půlky zahaluje ještě mlha. Už je to tady, dneska se vdávám. Oči mi sjedou na dům v kterém žije můj dědeček a hned myslím na babičku, která se bohužel tohoto krásného dne nedožila. Je mi z toho úzko, ale stále si opakuji, že by mi řekla, ať se netrápím, ale ať si ten den užiji jakoby tam byla také. Do mého bývalého dětského pokojíčku vchází moje mamka. Je něco kolem 6:30 a my ještě jedeme na místo svatby doladit pár detailů. Nervózně stále koukám na počasí, nevypadá ale přívětivě. 

Do kempu přijíždíme před sedmou hodinou ráno. Rychle doděláváme s mamkou dekorace a rázem se tam objevuje můj nastávající manžel. První co jsem potřebovala v tu chvíli udělat je ho obejmout. Po puse se dáváme do práce. Kuba si bere na starost postavení slavobrány a dodělání posledních detailů. Čeká ho obstarání květin a dovezení svatebního dortu. 









Vše zvládne, vím to a proto před osmou hodinou odjíždíme k rodičům domů, kde už čeká kadeřnice Šárka. Rychle do sebe házím rohlík se šunkou a jde se na česání. První jdu já a modlím se, aby vlasy spolupracovaly. Během účesu se objevuje i fotograf Martin, který na nic nečeká a hned bere do rukou fotoaparát a fotí první momentky. Ke konci česání se ve dveřích objevuje kosmetička Květa. Vše jde podle plánu a já se začínám těšit. Jediné vrásky na čele mi dělají velká deštivá kola na řece Lužnici na které z okna během líčení koukám. Stále si v duchu říkám, že je to jedno, tak nám prší štěstí i to je dobré znamení. Po tom, co Šárka dočesala Klárku odjíždí a Květa dodělává mamku. Já už jdu pomalu nahoru a soukám se do svatebních šatů. Poprvé se vidím jako nevěsta. Jsem dojatá a po schodech vcházím do kuchyně, kde mě poprvé vidí můj tatínek, který má v očích dojetí. Čas kvapí a Květa dokončuje Klárku. Všichni vycházíme ven a vyrážíme směr kemp Cihelna. V autě ještě koukám na počasí a vypadá to, že na obřad pršet nebude. Spadl mi první balvan ze srdce.









Světelná signalizace ukazuje zelenou a my přijíždíme před kemp Cihelna. Od vchodových dveří si všímám prvních svatebních hostů. Já dovnitř ale ještě nejdu, jelikož si přeji, aby mě ženich viděl až těsně před obřadem. Holky netrpělivě už běží mezi svatebčany a já čekám, až nastane ten správný čas. A najednou. Okolo bazénu jde Kuba. V saku, které mu dokonale padne a já se v tu chvíli do něho podruhé zamilovala. Vrátilo se mi chvění do břicha a já se utvrdila v tom, že dělám správné rozhodnutí. Radostně i zaječím ‚‚On má sako. Jemu to tak sluší.‘‘ Chápejte, já do té doby žila v tom, že bude mít světlé džíny a košili, toť vše. Že bude mít sako pro mě bylo překvapení. Z mé euforie mě dostává příjezd oddávajícího a matrikářky. Podepisuji poslední formality před obřadem a nemohu se dočkat, až půjdu uličkou k mému nastávajícímu. Přichází ke mně svědkyně Ivanka a říká, co vše se tam děje. Všechny zádrhely ženich vyřešil, tak jsem klidná. Přijíždí DJ Lübke, aby nám pustil hudbu k obřadu. Je mi sděleno, že je ten čas. Čeká se na tatínka, který si odskočil. Je čas se rozloučit se slečnou Pomahačovou. 

Za pár okamžiků budu vdaná paní.



Za zvuků melodie Something just like this od The Chainsmokers a Coldplay vcházím do kempu. Družičky už stihly plátky růží rozházet než došly k uličce, ale mě je to jedno. Mě v tu chvíli je už ale vše úplně jedno. Svatební euforie se rozjíždí na plné obrátky. Jdu uličkou a nemohu z Kuby spustit oči. Jsem šťastná, že tam stojí právě on. Taťka mě pouští a já se chytám Kuby a společně se otáčíme k Martinovi, který nás jde oddávat. Paní matrikářka ještě sděluje instrukce. Začíná obřad a ze mě padá nervozita. První se oddávající ptá Kuby, zda dobrovolně vstupuje do manželství s mou maličkostí. Ihned odpovídá ‚‚Ano, chci.‘‘ a ze mě spadl obrovský kámen ze srdce. Hned na to se oddávající ptá mě a bez rozmýšlení odpovídám ‚‚Ano a ráda.‘‘ po našem souhlasu se jdeme podepsat. Poprvé mohu vyzkoušet ten podpis, co jsem doma tak trénovala. Následuje výměna snubních prstýnků, které celou dobu držel Martínek. Po prstýncích si dáváme první manželské políbení a přichází gratulace. Pořád nemůžu uvěřit, že se to stalo. 

Jsem vdaná a Matoušková. Po gratulacích se společně fotíme na památku. 

Manžel drží, ač nemá rád focení rozdává úsměvy.

























Po společném fotografování jdeme do sálu, kde bude probíhat hostina. U vchodu nás vítá paní Havířová, která nám přeje štěstí v našem manželství. Připíjíme si a rázem padá talíř na zem. Jedna z mála tradic, které jsme na svatbě chtěli. Společně uklízíme střepy a jak nám to šlo. Po úklidu vcházíme do sálu. Nošení nevěsty přes práh jsem díky proporcím zavrhla. Nerada bych hned s manželem jela do nemocnice. Každý nachází své místo, kde bude sedět. Slova se ujímá můj tatínek. Po jeho proslovu se chopím slova já. Děkuji rodičům, rodině, dcerám, manželovi, přátelům a hlavně Vlastovi, bez kterého by tento den vůbec nebyl. Paní Havířová na stůl nese vývar s játrovými knedlíčky a nudlemi. Pochopitelně my s Kubou jíme společně z jednoho talíře, protože tuhle tradici si musela moje maminka užít. Když už jsme dostatečně ukázali, že se umíme navzájem nakrmit, jíme každý zvlášť. Po polévce je na řadě grilované maso a svatebčané si berou, na co mají chuť. Já po polévce už další chod nechci a tak se kochám, jak to krásně všechno jde. Řekla bych, že se nám povedlo je posadit tak, aby si společně rozuměli. Svatebčané po jídle objevují, co vše jsme pro ně připravili. Děti našli dětský koutek, kde měli svou svatební aktivity knížku s dárkem v podobě balíčků Lega. Na stole jsou pastelky, fixy, karty, skládačky a bokem sladký bar, který si děti dosyta užívají. Pro dospělé svatební hosty tu máme stůl, kde je svatební obraz a svatební kniha. Po celou dobu nám do svatební knihy přibývali vzkazy. I krabice se svatebními dary už vypadala plně. Svatebčané si všimli i našich svatebních novin, které si vzali a četli. Do dneška jsme slyšeli samé hezké reakce, že noviny jsou krásné a dědeček je prý ukazuje všem návštěvám, co má doma. 

Jsme rádi, že se líbili.








S Kubou koukáme na radar a je ideální čas se jet fotit. Vybrali jsme si dvě lokace a to jez s řekou Lužnicí v Zářečí a klášterní zahradu. Aby se svatebčané nenudili, snažili jsme se co nejrychleji vyfotit, abychom mohli jet hned za nimi.









Když přijíždíme je na čase rozkrojit svatební dort, který se všem líbil. Byl natolik originální, že si ho všichni fotili. Dort upekla Katka z Dorťáčky od Kačky. Dort byl dvoupatrový s lehkým máslovým dekorem navrch a na něm ovoce. Okraje byli olemované stékající čokoládou a vršek dortu zdobily čtyři marcipánové postavičky mě, Kuby, Klárky a Štěpánky. Po rozkrojení jsme se usadili a vychutnávali si piškotový korpus s mascarpone a ovocem uvnitř. Chuťově byl dort fantastický.








Po dortu jsem vzala svojí svatební kytici a svolala všechny mladé dámy, aby jí šly chytat. Rozloučila jsem se s ní a hodila jí za hlavu. Chytla jí moje svědkyně a přála bych vám vidět, jakou radost z toho měla. I já jsem byla ráda, že jí chytla právě ona. Ondro, jsi na řadě.




Už se nám chtělo tančit, tak jsme dali povel k prvnímu manželskému tanci. Měla jsem vybranou písničku Navždy od slovenské zpěvačky Kristíny. K mému překvapení se z repráků ozvalo Piece of my life od Monkey Bussines. Kdo mě zná, tak ví, co tahle píseň pro mě znamená. Proto jsem byla překvapená, že jí Kuba vybral jako první. Svatebčané udělali kruh okolo nás a my si užívali první novomanželský tanec. Po Piece of my life přišla na řadu konečně Kristína. Když dozpívala o lásce, která by mohla trvat navždy, začal zpívat Karel Gott píseň Být stále mlád a já se chytla taťky a Kuba své tchyně a tančili jsme. Pak už se k nám svatebčané přidávali.












Všichni se bavili a na řadu přišel Instax, který mnoho svatebčanů zabavil na pěkných pár minut. Vznikali z něho celkem pěkné a vtipné fotky. Proto ho doporučujeme mít na každé svatbě. Je s ním zábava a svatebčané si mohou fotky odnést na památku. 












Když najednou ke mně přišla moje svědkyně Ivanka, jestli bych jí s něčím nepomohla v autě. Jak jsme došly k autu už tam čekali Pepa, Ondra a brácha Pavlík s tím, že mě unáší. Únos jsme původně vůbec nechtěli, ale já už byla v uvolněné náladě, že jsem sedla do auta a jelo se do restaurace Protivínka na náměstí. Tam jsme si dali něco na štěstí a sedli si. Povídali jsme a najedou se ve dveřích objevil Kuba s mojí mamkou, která ten den byla jako řidič. Našel mě asi za dvacet minut. Dali jsme si ještě drink a jelo se zpátky do kempu Cihelna. No a pak už se jedlo, tančilo až byl večer a postupně svatebčané začali odjíždět do svých domovů. My se domů dostali něco kolem jedenácté večer. Unavení, ale šťastní manželé Matouškovi. Můžu vám upřímně říct, že jsem si svůj svatební den užila a zpětně bych na něm nic neměnila. Proběhl ještě lépe, než jsem si představovala.









Děkuji všem, co s námi v náš svatební den byli. Moc si toho vážíme a doufáme, že se někdy takhle komplet třeba někde sejdeme. Klidně i u obnovy manželského slibu po letech.


0 Komentáře